sanhedrin (JKI-J)

sanhedrin (aram.; z řec. synedrion – shromáždění, rada) Nejvyšší polit., soudní a práv. instituce žid. obyvatelstva Palestiny v období řec.-řím. nadvlády až do zániku patriarchátu po smrti Rabana Gamli’ela VI (425). Pokračoval v činnosti Velkého shromáždění (Bejt kneset ha-gdola), které vzniklo po návratu Židů z babylónského exilu (Neh 10) a zaniklo ve 2. stol. př.n.l. po smrti Šim’ona Spravedlivého. Označení s. bylo zavedeno pravděpodobně za Pompeia (63 př.n.l.). Poprvé s. zmiňuje Josephus Flavius, podle něhož byla funkce s. především politická. Naproti tomu podle rabín. pramenů měl funkci náb., práv., výchovnou a exegetickou. S. sídlil v Jeruzalémě, v jeho čele stál předseda s titulem nasi a jeho zástupce s titulem av bejt din. Přijímání do s. se dělo ordinací (hebr. smicha). S. zasedal denně, v době mezi chrámovými oběťmi, ale nikdy ne v noci, o šabatu a svátcích. Po zničení jeruzalémského chrámu 70 n.l. se jednání s. konala v různých městech Judska a Galileje. S. se transformoval v rabín. instituci, která přispěla k nové konsolidaci Židů a formování rabín. judaismu. Počet členů s. v pramenech kolísá, podle některých údajů se jednalo o sbor 70 členů s předsedou, podle jiných čítal 120 členů. Kromě tohoto Velkého s. zasedaly v menších městech tzv. Malé s. s menším počtem členů.

Bedřich Nosek

Viz též: duchovenstvo (JKI-I)