staroarabští proroci (Islam)
staroarabští proroci – varovatelé a šiřitelé dobré zvěsti, zvaní Húd, Sálih a Šuʻajb. V Koránu se setkáváme s příběhy o starodávných bájných národech, jako byli ʻÁdovci, Thamúdovci, Madjánovci či Lidé Studny, které stihl Boží trest za jejich bezvěrectví a hříchy. V tomto kontextu se setkáváme s třemi tzv. staroarabskými proroky, kteří sice nemají oporu ve Starém zákonu, nicméně muslimští exegeti (tafsír) se je snažili ztotožňovat s některými starozákonními postavami, a sice s Húdem, Sálihem a Šuʻajbem. Z nich nejčetnější koranické zmínky jsou věnovány tomu prvnímu, Húdovi, který byl vyslán k lidu ʻÁd jako varovatel i šiřitel dobré zvěsti; setkáváme se s ním mimo jiné v súře 11., která je pojmenována právě podle něj (11:51–58): „A poslali jsme k ʻÁdovcům bratra jejich Húda, jenž pravil jim: ‚Lide můj, uctívejte Boha a nemějte božstvo jiné kromě Něho – vždyť vy si jen vymýšlíte. Lide můj, nežádám na vás odměnu žádnou, odměna má je jedině u toho, jenž mě stvořil. Což to nechápete? Lide můj, proste Pána svého o odpuštění a potom pokání čiňte! On sešle vám z nebe déšť proudem hojným a přidá sílu k vaší síle. Neobracejte se tedy zády způsobem hříšným!‘ Odpověděli: ‚Húde, nepřinesl jsi nám žádný důkaz jasný a my neopustíme božstva svá jen na slovo tvé – a my ti nevěříme. My pouze říkáme, že některé z božstev našich tě navštívilo zlým!‘ Pravil: ‚Odvolávám se k Bohu co svědku – a vy též buďte svědky – že odpovědnost nemám za to, co k Bohu přidružujete vedle Něho. Chystejte si vespolek proti mně své úklady a čekat mne nenechejte!‘“ ʻÁdovce, stejně jako i další starobylé národy, které odvrhly proroky, jež je měli přivést na správnou cestu, stihl zasloužený trest, jak to ostatně dokládají i verše 61–63 uvedené súry: „A když přišel rozkaz Náš, zachránili jsme Húda a ty, kdož spolu s ním uvěřili, z milosrdenství od Nás přicházejícího a zachránili jsme je od trestu přísného. Tito ʻÁdovci popírali znamení Pána svého, vzpírali se poslu Jeho a následovali rozkazu každého tyrana zarputilého. A na tomto světě i v den zmrtvýchvstání doprovázet je bude prokletí. Ó ano, ʻAdovci věru v Pána svého neuvěřili! Ó ano, pryč tedy s ʻAdovci, lidem Húdovým!“ V súře Húd se vypráví i o dalším z bájných národů, k nímž Bůh (Alláh) vyslal svého posla, aby je vedl správnou cestou (11:64–71): „A k Thamúdovcům jsme vyslali bratra jejich Sáliha (Zbožného – pozn. autora), jenž pravil jim: ‚Lide můj, uctívejte Boha a nemějte božstvo kromě Něho; On dal vám vzejít ze země a usídlil vás na ní. O odpuštění Jej proste a pokání čiňte, neb Pán můj blízký je a popřeje sluchu prosícím.ʻ I řekli: ‚Sálihu, byls jedním z nás, v něhož jsme dříve naděje své vkládali; chceš nám nyní zakazovat uctívání toho, co již otcové naši uctívali? A máme značné pochybnosti stran toho, k čemu nás vyzýváš.ʻ Odpověděl: ‚Lide můj, co si myslíte? Mám-li jasný důkaz od Pána svého a dostalo-li se mi od Něho milosrdenství, kdo mi tedy proti Němu pomůže, jestliže Jej neuposlechnu? Tím rozmnožili byste jen mou ztrátu! Lide můj, hle, toto je velbloudice Boží, jež pro vás je znamením. Nechte ji pást na zemi Boží a nečiňte ji nic zlého, aby se vám nedostalo trestu blízkého!ʻ Avšak oni ji podřízli a Sálih zvolal: ‚Užívejte si života v příbytcích svých ještě tři dny – a toto není slib vylhaný.ʻ A když přišel rozkaz Náš, zachránili jsme Sáliha a ty, kdož spolu s ním uvěřili, z milosrdenství od Nás přicházejícího před hanbou dne onoho. A Pán tvůj věru silný je i mocný. A postihlo ty, kdož nespravedliví byli, vzkřiknutí jediné a jitro nalezlo je v domech jejich tvářemi k zemi ležící, jako by v nich nikdy nebyli žili. Ó ano, Thamúdovci věru v Pána svého nevěřili! Ó ano, pryč tedy s Thamúdovci!“ Posledním ze staroarabských proroků zmiňovaných v Koránu je Šuʻajb, který byl vyslán k lidu Madján. O něm se mimo jiné vypráví ve verších (7:83–91): „A vyslali jsme k Madjánovcům bratra jejich Šuʻajba a pravil jim: ‚Lide můj, uctívejte Boha a nemějte žádného božstva kromě Něho! A již přišel vám důkaz jasný od Pána vašeho. Dávejte správné míry a váhy, nezkracujte lidi v majetcích jejich a nešiřte pohoršení na zemi poté, co stala se na ní náprava – a věru to bude pro vás lepší, jste-li věřící! (…) Jestliže část z vás uvěřila v to, s čím jsem byl poslán, a druhá část nevěří, tedy buďte trpěliví až do chvíle, kdy Bůh mezi námi a jimi rozsoudí, vždyť On nejlepším je soudcem!‘ I řekli velmoži, ti z lidu jeho, kdož pyšní byli: ‚Věru tě vyženeme, Šuʻajbe, i ty, kdož s tebou uvěřili, z města našeho – anebo se navrátíš k náboženství našemu!‘ I řekl: ‚I když se nám hnusí? Provinili bychom se proti Bohu lží, kdybychom se vrátili k vašemu náboženství poté, co nás Bůh od něho spasil. A nelze se nám k němu navrátit, leda bude-li Bůh, Pán náš, chtít (…).‘ I řekli velmoži, ti, kdož z lidu jeho byli nevěřící: ‚Jestliže budete následovat Šuʻajba, věru budete mezi těmi, kdož ztrátu utrpí!‘ A postihlo je zemětřesení a nazítří zrána leželi v domech svých tvářemi k zemi právě ti, kdož Šuʻajba za lháře prohlašovali; a zmizeli, jako by ani nikdy nebyli žili – ti, kdož za lháře jej prohlašovali, ti ztrátu utrpěli. I odvrátil se od nich a řekl: ‚Lide můj, vyřídil jsem vám věru poselství Pána svého a udělil jsem vám dobrou radu – však proč lkát bych měl nad lidem nevěřícím?‘“
Dále k tématu
- Al-Masʻúdí, Abú al-Hasan ʻAlí ibn al-Husajn ibn ʻAlí. Rýžoviště zlata a doly drahokamů. Přel. Ivan Hrbek. Praha: Odeon, 1983;
- Tomek, Jiří. Král světla. Arabské mýty, legendy a pohádky. Praha: Argo, 2016.
Viz též: proroci arabští (JKI-I)