čas (JKI-I)

čas (arab. zamán) Islám rozlišuje dvě pojetí:

1. Č. objektivní (vnější) a č. duše (vnitřní). První (zamán áfákí) je č. hist. událostí, určovaný pohybem hvězd; někdy se nazývá také zamán kasíf, č. neprůhledný, neboť jde o č. materiálního bytí. Sám o sobě nemá žádný smysl, pokud mu ho nepředá č. duše – zamán anfusí, zv. někdy zamán latíf – č. subtilní. Pro něj platí jiné jednotky než pro č. objektivní. Korán uvádí, že v č. duše jeden den trvá tisíc let pozemských. Dvojí temporalita je rámcem, v němž se utváří č. života věřícího. Víra obrací zájem muslima od č. vnějšího k č. vnitřnímu.

2. Č. uvažovaný jako horizont prorocké mise je tvořen fázemi sestupnými a vzestupnými. Sestup (tanzíl) je fází stvoření, která odpovídá přání Boha dát se poznat. Vzestup (kijáma) je fází zmrtvýchvstání, znamenající návrat člověka k Bohu. Na tomto horizontu se momenty č. umísťují nikoliv ve smyslu své následnosti, nýbrž podle míry, s jakou přispívají k naplnění smyslu č., jímž je sblížení člověka s Bohem. Ve smyslu tohoto pojetí č. si nelze vývoj představit jinak než jako pohyb v kruhu.

Viz též: čas (JKI-J), čas (JKI-K)

Zdeněk Müller