sthaviraváda (Buddh)

sthaviraváda [sthaviravāda], pál. théraváda [theravāda] – jeden z prvních dvou rozkolných směrů hínajány, které vznikly na druhém koncilu ve Vaišálí (pál. Vésáli), skupina staromilců; jejich odpůrci byli ve většině a nazývali se mahásangha, velká obec. Rozkol se prohloubil na třetím koncilu v Pátaliputře (pál. Pátaliputta). Asi v polovině 3. století před n. l. se sthaviravádinové rozpadli na tři školy: vátsíputríja, sarvástiváda a vibhadžjaváda. Sthaviraváda je jediný hínajánský směr, který prospívá dodnes zejména na Šrí Lance, v Barmě, v Thajsku, v Kambodže a v Laosu. Čínský poutník I-ťing ji nazývá árjasthaviranikája, ušlechtilá škola stařešinů. Sthaviravádský kánon Tipitaka (san. Tripitaka), Trojí koš, psaný v páli, je jediný, který se dochoval v úplnosti.

Viz též: koncily, pápabhikkhavé

Vladimír Miltner