překlad koránu (JKI-I): Porovnání verzí

Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37

překlad koránu Patří dodnes formálně k zákazům v islámu a klíčovým tématům diskusí mezi reformisty (reformismus) a konzervativci. Konzervativní kruhy duchovenstva trvají na tezi, že autentické slovo boží, zjevené člověku v arabštině ústy proroka Muhammada, nesmí být převáděno do jiné řeči z důvodu úcty muslimů vůči arabštině jako božímu jazyku a z obav, aby při překladu nedošlo k dezinterpretaci slova božího. Pokusy o p.k. jsou tedy profanací samého Boha. Z hlediska právní vědy musí být považovány za kategorii harám. Jiný proud méně lpí na zákl. dogmatu, ale zdůrazňuje, že není možné přeložit do řeči odlišné civilizace tento plod arab. génia, aniž by došlo k sémantickému znehodnocení pravých duch., etických a lit. hodnot, jež jsou v textu koránu obsaženy ve skvělé a nenapodobitelné harmonii. Tento argument má racionální jádro. Třetí proud sice uznává, že esteticky a sémanticky zcela adekvátní překlad koránu není možný, ale doporučuje jeho šíření v zájmu popularizace islámu mezi nevěřícími. Hovoří se o překladu významu koránu (ma‘ání al-Kur‘án). Dnes existuje řada p.k. do perštiny, turečtiny, urdštiny, malajštiny a dalších jazyků. Zpravidla však je vždy vedle sebe stránka překladu a arab. originálu. První evrop. verze koránu je latinská (1141-1143), vznikla na žádost Petra Ctihodného, opata kláštera v Cluny (benediktini). Další p.k. nebo pokusy o ně (něm., angl. a franc.) pocházejí ze 16.-18. stol. Řada z nich postrádá snahu po přesnosti, vysvětlení obsahu koránu v hist. souvislostech. Jde spíše o antiislám. filipiky. K takovým patří i Antialkorán čes. šlechtice Václava Budovce z Budova. První zevrubný čes. překlad je z pera kněze Ignáce Veselého (vycházel po částech 1913-1925, patrně podle lat. předlohy) a druhý od A. R. Nykla (1934). Třetí p.k., opatřený zevrubným hist.-kritickým komentářem a věd. poznámkami, je od Ivana Hrbka (1972, ²1991, ³2000). Poč. 90. let se u nás objevilo neprodejné vydání s názvem Svatý korán. Šířili ho zde aktivisté něm. pobočky hnutí ahmadíja. 2001 vydala vlastní paralelní arab.-čes. verzi Hrbkova překladu čes. muslim. obec.

Miloš Mendel

Viz též: Septuaginta (JKI-J), Vulgáta (JKI-K), bible

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">překlad koránu</span> Patří dodnes formálně k [[zákazy (JKI-I)|zákazům]] v [[islám (JKI-I)|islámu]] a klíčovým tématům diskusí mezi reformisty ([[reformismus (JKI-I)|reformismus]]) a konzervativci. Konzervativní kruhy [[duchovenstvo (JKI-I)|duchovenstva]] trvají na tezi, že autentické [[slovo boží (JKI-I)|slovo boží]], zjevené člověku v arabštině ústy proroka [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammada]], nesmí být převáděno do jiné řeči z důvodu úcty muslimů vůči arabštině jako božímu jazyku a z obav, aby při překladu nedošlo k dezinterpretaci slova božího. Pokusy o p.k. jsou tedy profanací samého Boha. Z hlediska [[právní věda (JKI-I)|právní vědy]] musí být považovány za kategorii harám. Jiný proud méně lpí na zákl. dogmatu, ale zdůrazňuje, že není možné přeložit do řeči odlišné civilizace tento plod arab. génia, aniž by došlo k sémantickému znehodnocení pravých duch., etických a lit. hodnot, jež jsou v textu koránu obsaženy ve skvělé a nenapodobitelné harmonii. Tento argument má racionální jádro. Třetí proud sice uznává, že esteticky a sémanticky zcela adekvátní překlad koránu není možný, ale doporučuje jeho šíření v zájmu popularizace islámu mezi [[nevěřící (JKI-I)|nevěřícími]]. Hovoří se o překladu významu koránu (ma‘ání al-Kur‘án). Dnes existuje řada p.k. do perštiny, turečtiny, urdštiny, malajštiny a dalších jazyků. Zpravidla však je vždy vedle sebe stránka překladu a arab. originálu. První evrop. verze koránu je latinská (1141-1143), vznikla na žádost Petra Ctihodného, opata kláštera v Cluny ([[benediktini (JKI-K)|benediktini]]). Další p.k. nebo pokusy o ně (něm., angl. a franc.) pocházejí ze 16.-18. stol. Řada z nich postrádá snahu po přesnosti, vysvětlení obsahu koránu v hist. souvislostech. Jde spíše o antiislám. filipiky. K takovým patří i ''Antialkorán'' čes. šlechtice Václava Budovce z Budova. První zevrubný čes. překlad je z pera kněze Ignáce Veselého (vycházel po částech 1913-1925, patrně podle lat. předlohy) a druhý od A. R. Nykla (1934). Třetí p.k., opatřený zevrubným hist.-kritickým komentářem a věd. poznámkami, je od Ivana Hrbka (1972, <sup>2</sup>1991, <sup>3</sup>2000). Poč. 90. let se u nás objevilo neprodejné vydání s názvem ''Svatý korán''. Šířili ho zde aktivisté něm. pobočky hnutí [[ahmadíja (JKI-I)|ahmadíja]]. 2001 vydala vlastní paralelní arab.-čes. verzi Hrbkova překladu čes. muslim. obec.
-<span class="section_title">Viz též:</span> [[Septuaginta (JKI-J)|Septuaginta (JKI-J)]], [[Vulgáta (JKI-K)|Vulgáta (JKI-K)]], [[bible (JKI-I)|bible]]
 ''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br />
+<span class="section_title">Viz též:</span> [[Septuaginta (JKI-J)|Septuaginta (JKI-J)]], [[Vulgáta (JKI-K)|Vulgáta (JKI-K)]], [[bible (JKI-I)|bible]]
 [[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]]
 [[Kategorie:JKI/Islám]]