eschatologie (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla) |
||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">eschatologie</span> (z řec. eschaton – nejzazší, poslední; logos – nauka; ta eschata – učení o posledních věcech) V pův. významu učení o posledních věcech člověka, souhrn názorů a představ o osudu člověka po [[smrt (JKI-K)|smrti]], jakož i o budoucnosti lidstva a světa (tzv. apokalyptika). Individuální e. pojednává o posmrtném pokračování lidského [[čas (JKI-K)|času]] ([[nesmrtelnost (JKI-K)|nesmrtelnost]]) a zachování osobní identity prostřednictvím principu, v křesťanství zvaného [[duše (JKI-K)|duše]]. V dějinách křesťanství se důraz postupně přenášel na e. pojímanou jako poslední a definitivní rozhodnutí o smyslu a cíli života, dějin a světa. Rané křesťanství očekávalo brzké eschatologické vyvrcholení dějin (tzv. prézentní e.) v souvislosti s očekávaným druhým příchodem Krista jako soudce světa ([[parúsie (JKI-K)|parúsie]]). Už pavlovská e. přenesla tato očekávání do budoucnosti (futurální e.), a tím do ní vnesla určité etické prvky ve formě požadavku mravního života jako přípravy na posmrtnou existenci a ve formě příslibu konečné odplaty za vykonané skutky. Soudobá [[teologie (JKI-K)|teologie]] zachovává tradici bibl. eschatologických textů, zdůrazňuje ale jejich apelativní význam pro přítomnost. |
<span id="entry">eschatologie</span> (z řec. eschaton – nejzazší, poslední; logos – nauka; ta eschata – učení o posledních věcech) V pův. významu učení o posledních věcech člověka, souhrn názorů a představ o osudu člověka po [[smrt (JKI-K)|smrti]], jakož i o budoucnosti lidstva a světa (tzv. apokalyptika). Individuální e. pojednává o posmrtném pokračování lidského [[čas (JKI-K)|času]] ([[nesmrtelnost (JKI-K)|nesmrtelnost]]) a zachování osobní identity prostřednictvím principu, v křesťanství zvaného [[duše (JKI-K)|duše]]. V dějinách křesťanství se důraz postupně přenášel na e. pojímanou jako poslední a definitivní rozhodnutí o smyslu a cíli života, dějin a světa. Rané křesťanství očekávalo brzké eschatologické vyvrcholení dějin (tzv. prézentní e.) v souvislosti s očekávaným druhým příchodem Krista jako soudce světa ([[parúsie (JKI-K)|parúsie]]). Už pavlovská e. přenesla tato očekávání do budoucnosti (futurální e.), a tím do ní vnesla určité etické prvky ve formě požadavku mravního života jako přípravy na posmrtnou existenci a ve formě příslibu konečné odplaty za vykonané skutky. Soudobá [[teologie (JKI-K)|teologie]] zachovává tradici bibl. eschatologických textů, zdůrazňuje ale jejich apelativní význam pro přítomnost. |
||
− | |||
− | <span class="section_title">Viz též:</span> [[eschatologie (JKI-J)|eschatologie (JKI-J)]], [[eschatologie (JKI-I)|eschatologie (JKI-I)]] |
||
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br /> |
||
+ | |||
+ | <span class="section_title">Viz též:</span> [[eschatologie (JKI-J)|eschatologie (JKI-J)]], [[eschatologie (JKI-I)|eschatologie (JKI-I)]] |
||
[[Kategorie:Aut: Horyna Břetislav]] |
[[Kategorie:Aut: Horyna Břetislav]] |
||
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]] |
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]] |
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37
eschatologie (z řec. eschaton – nejzazší, poslední; logos – nauka; ta eschata – učení o posledních věcech) V pův. významu učení o posledních věcech člověka, souhrn názorů a představ o osudu člověka po smrti, jakož i o budoucnosti lidstva a světa (tzv. apokalyptika). Individuální e. pojednává o posmrtném pokračování lidského času (nesmrtelnost) a zachování osobní identity prostřednictvím principu, v křesťanství zvaného duše. V dějinách křesťanství se důraz postupně přenášel na e. pojímanou jako poslední a definitivní rozhodnutí o smyslu a cíli života, dějin a světa. Rané křesťanství očekávalo brzké eschatologické vyvrcholení dějin (tzv. prézentní e.) v souvislosti s očekávaným druhým příchodem Krista jako soudce světa (parúsie). Už pavlovská e. přenesla tato očekávání do budoucnosti (futurální e.), a tím do ní vnesla určité etické prvky ve formě požadavku mravního života jako přípravy na posmrtnou existenci a ve formě příslibu konečné odplaty za vykonané skutky. Soudobá teologie zachovává tradici bibl. eschatologických textů, zdůrazňuje ale jejich apelativní význam pro přítomnost.
Viz též: eschatologie (JKI-J), eschatologie (JKI-I)