pokání (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN (import JKI a Hind) |
imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla) |
||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">pokání</span> V křesťanství postoj, životní styl a [[ctnost (JKI-K)|ctnost]], jíž člověk zavrhuje [[hřích (JKI-K)|hřích]] a přiklání se k [[Bůh (JKI-K)|Bohu]]. Starý zákon ([[bible (JKI-K)|bible]]) nemá jednoznačný pojem p., [[Nový zákon (JKI-K)|Nový zákon]] však užívá výrazu metanoia ve smyslu obrácení, spojeného s radikální sebekritikou jako důsledkem a implikací víry v království boží. Zákl. vnějšími znaky p. jsou gesta lítosti (pláč, roztrhání šatů, někdy i fyzické sebepoškozování), [[vyznání víry (JKI-K)|vyznání víry]], [[modlitba (JKI-K)|modlitba]], [[oběť (JKI-K)|oběť]] ([[almužna (JKI-K)|almužny]], dobré skutky), dodržování postních a modlitebních dnů. P. usiluje o prominutí hříchů, to však nemusí vždy záviset na osobním uvědomění hříchu. Rané křesťanství zdůraznilo prominutí hříchů [[křest (JKI-K)|křtem]], spor o tzv. druhé p. byl rozhodnut mnohem později. Od 6. stol. byl považován za život v p. a za „druhý křest“ vstup do [[řády a kongregace (JKI-K)|řádu]]. Proti tomu [[reformace (JKI-K)|reformace]] akcentovala jako formu p. celkový způsob života ve víře; nerespektovala nápravný a s trestem související obsah lat. pojmu poenitentia, který umožňuje obnovu hříchem narušeného řádu skutky p. Římkat. i pravosl. církev chápou p. jako jednu ze sedmi [[svátosti (JKI-K)|svátostí]] (tajin), jejímž cílem je smíření s Bohem. |
<span id="entry">pokání</span> V křesťanství postoj, životní styl a [[ctnost (JKI-K)|ctnost]], jíž člověk zavrhuje [[hřích (JKI-K)|hřích]] a přiklání se k [[Bůh (JKI-K)|Bohu]]. Starý zákon ([[bible (JKI-K)|bible]]) nemá jednoznačný pojem p., [[Nový zákon (JKI-K)|Nový zákon]] však užívá výrazu metanoia ve smyslu obrácení, spojeného s radikální sebekritikou jako důsledkem a implikací víry v království boží. Zákl. vnějšími znaky p. jsou gesta lítosti (pláč, roztrhání šatů, někdy i fyzické sebepoškozování), [[vyznání víry (JKI-K)|vyznání víry]], [[modlitba (JKI-K)|modlitba]], [[oběť (JKI-K)|oběť]] ([[almužna (JKI-K)|almužny]], dobré skutky), dodržování postních a modlitebních dnů. P. usiluje o prominutí hříchů, to však nemusí vždy záviset na osobním uvědomění hříchu. Rané křesťanství zdůraznilo prominutí hříchů [[křest (JKI-K)|křtem]], spor o tzv. druhé p. byl rozhodnut mnohem později. Od 6. stol. byl považován za život v p. a za „druhý křest“ vstup do [[řády a kongregace (JKI-K)|řádu]]. Proti tomu [[reformace (JKI-K)|reformace]] akcentovala jako formu p. celkový způsob života ve víře; nerespektovala nápravný a s trestem související obsah lat. pojmu poenitentia, který umožňuje obnovu hříchem narušeného řádu skutky p. Římkat. i pravosl. církev chápou p. jako jednu ze sedmi [[svátosti (JKI-K)|svátostí]] (tajin), jejímž cílem je smíření s Bohem. |
||
− | |||
− | <span class="section_title">Viz též:</span> [[pokání (JKI-J)|pokání (JKI-J)]], [[pokání (JKI-I)|pokání (JKI-I)]] |
||
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br /> |
||
+ | |||
+ | <span class="section_title">Viz též:</span> [[pokání (JKI-J)|pokání (JKI-J)]], [[pokání (JKI-I)|pokání (JKI-I)]] |
||
[[Kategorie:Aut: Horyna Břetislav]] |
[[Kategorie:Aut: Horyna Břetislav]] |
||
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]] |
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]] |
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37
pokání V křesťanství postoj, životní styl a ctnost, jíž člověk zavrhuje hřích a přiklání se k Bohu. Starý zákon (bible) nemá jednoznačný pojem p., Nový zákon však užívá výrazu metanoia ve smyslu obrácení, spojeného s radikální sebekritikou jako důsledkem a implikací víry v království boží. Zákl. vnějšími znaky p. jsou gesta lítosti (pláč, roztrhání šatů, někdy i fyzické sebepoškozování), vyznání víry, modlitba, oběť (almužny, dobré skutky), dodržování postních a modlitebních dnů. P. usiluje o prominutí hříchů, to však nemusí vždy záviset na osobním uvědomění hříchu. Rané křesťanství zdůraznilo prominutí hříchů křtem, spor o tzv. druhé p. byl rozhodnut mnohem později. Od 6. stol. byl považován za život v p. a za „druhý křest“ vstup do řádu. Proti tomu reformace akcentovala jako formu p. celkový způsob života ve víře; nerespektovala nápravný a s trestem související obsah lat. pojmu poenitentia, který umožňuje obnovu hříchem narušeného řádu skutky p. Římkat. i pravosl. církev chápou p. jako jednu ze sedmi svátostí (tajin), jejímž cílem je smíření s Bohem.
Viz též: pokání (JKI-J), pokání (JKI-I)