ctnost (JKI-K)

ctnost (řec. areté, lat. virtus) Etická kategorie označující trvalý kladný rys charakteru člověka, jenž je stálým zdrojem mravního chování. Učení o c. má svůj počátek v řec. myšlení (Pythagoras, Platon, Aristoteles, stoikové) a bylo převzato jak helénistickými Židy (Filón Alexandrijský), tak křesťany (Kléméns Alexandrijský, Jeroným, Ambrož, Řehoř Veliký, Jan z Damašku). Kř. pokusy o hierarchizaci vyzdvihují zejm. čtyři tzv. hlavní c. – moudrost, spravedlnost, statečnost, uměřenost – a tři c. teologální či božské – víru, naději, lásku). J. Kalvín dělí c. na povinnosti k sobě samému, k bližnímu a k Bohu. M. Luther klade na místo pojmu c. ospravedlnění pouhou vírou a víru považuje za základ všech dobrých skutků. Kř. pojetí vidí původ c. v působení boží milosti a lásce a cestu k ní spatřuje v životě podle božího řádu (Desatero, evangelium).

Helena Pavlincová