Slované: Porovnání verzí

imported>ZRN
(přidán Slovník buddhismu)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 24. 10. 2024, 18:41

Slované


Náboženská společnost Slované je prvním náboženským společenstvím registrovaným českým státem, které se hlásí k pohanství. Registrována byla 22. ledna 2022, a dosud jí tedy nemohla být přiznána tzv. zvláštní práva. Slovanské pohanství (též jazyčnictví, rodnověří apod.) je spolu s keltským, germánským, čarodějnickým (wiccanským) a šamanským pohanstvím jednou z pěti hlavních větví současného pohanství.

Historie náboženské společnosti Slované

Snahy o obnovu slovanského pohanství se datují již do 19. století, kdy byla tato tradice využita v rámci úsilí o české národní obrození. V letech 1839–1840 (a později v podstatě tajně) působilo Bratrstvo věrníků nového náboženství slávského (tzv. stálců) inspirova­né buditelem Karlem Slavojem Amerlin­gem (1807–1884). Také z mezi­váleč­né doby je známa existen­ce sdružení Triglav (založeného roku 1934), jehož záměrem bylo zrození nového člověka na základě slovan­ské ideologie s odkazy na původní nábo­ženství Slovanů. Skutečné obrození slovanské náboženské tradice u nás ale nastalo až v devadesátých letech 20. století. Postupně se konstituova­la dvě menší společenství – Rod Mokoše a Rod Jarovíta, – která roku 2000 vytvořila sku­pinu Rodná víra. Jako občanské sdružení byla Rodná víra regist­rována roku 2001, od roku 2015 má status zapsaného spolku.

Někteří příslušníci společenství Rodná víra se roku 2014 podíleli na vzniku spolku Slovan­ský kruh (zapsán byl 16. dubna 2015). Společenství Rodná víra a další slovanští pohané poskytli Slovanskému kruhu základní znalosti o pořádání obřadů. Zásadní vliv měl ovšem již při vzniku spolku Zdeněk Ordelt (*1976). Podle svých slov vstoupil do tradice slovanského pohanství v roce 2006 a od roku 2007 provádí slovanské obřady. Do této doby vystupoval Zdeněk Ordelt na veřejnosti jako šaman. Znalosti o šamanismu získal u Mirosla­va Kašpara, Borise Davida a Kataríny Hrčkové. Jako vedoucí Šamanského kruhu Praha se dále vzdělával studiem šamanismu Latinské Ameriky a byl také do těchto tradic zasvě­cen. Bádání v cizokrajném šama­nismu ho přivedlo k zájmu o domácí, předkřesťan­ské náboženství Slovanů. To Zdeněk Ordelt považuje za místní šamanismus, spjatý s úze­mím obývaným Čechy a s jejich kul­turou. Kněží slovanského náboženství mohou být podle něho chápáni jako šamané.

Náboženská společnost Slované je prezentována jako projekt spolku Slovanský kruh. Kontinuitu spolku a náboženské společnosti deklarují také články 1.1 a 4.7 Základního dokumentu nábo­ženské společnosti Slované (dokument je dostupný ve veřejné prezentaci Ministerstva kultury ČR) a internetová prezentace spolku Slovanský kruh. O poměru spolku a náboženské společnosti vypovídá i fakt, že internetová prezentace spolku je z dlouhodobého hlediska bohatší a aktuálnější než prezentace nábo­ženské společnosti Slované.

Slovanské pohanství má vedle svého náboženského rozměru, který u nás nejvíce repre­zentuje právě náboženská společnost Slované, také rozměr kulturní a poli­tický. S využitím slovan­ské tradice pro propagaci nejen idejí hnutí Nového věku, ale i ruské kultury se setkáme v literárním díle Vladimíra Megreho (v sérii knih Zvonící cedry Ruska), které motivují čtenáře a příznivce k navazujícím aktivitám (zakládání rodových škol, rodových statků apod.). Ideologické využití slovanského pohanství pro politické zájmy Ruska je přítomno v několika internetových prezen­tacích, které propagují postoje nekriticky vstřícné k Rusku, zpro­středková­vají konspirač­ní protizápadní narativy a odkazují na tzv. slovansko-árijské védy jako starobylý literární základ svého pojetí slovanství. Odborně byly tyto spisy označeny za falza. Spojení slovan­ství a nacionalismu je známo také z jiných zemí (hlavně z Rus­ka), v nichž někdy nabývá až extremistic­kých a xenofob­ních rysů. Od spojení pohan­ství a nacionalismu se spolek Slovanský kruh a náboženská společnost Slované distancují. Zdá se jako příznačné, že mezi mnoha odkazy na slovanská společenství či slovanské aktivity, které uvádějí proruské a protizápadní pre­zentace, nebývá odkaz na Slovanský kruh ani na náboženskou společnost Slované uve­den.

Religionistická charakteristika náboženské společnosti Slované

Jedinečnou charakteristikou současných pohanů je to, že jejich náboženská přesvědčení a praxe nejsou formovány náboženskou tradicí ani náboženskými texty, nýbrž jejich zákla­dem je bádání, tedy vyhledávání informací a získávání poznatků, rozvažování nad nimi, jejich srovnávání a vyvozování závěrů. Mezi zdroji této badatelské činnosti jsou i akade­mické práce z histo­rie, archeologie, etnologie, etnografie, komparativní religionistiky, slavistiky a dalších oborů. Nábožen­ská společnost Slované se tak ve svém Základ­ním doku­mentu výslovně hlásí k dílu „Čeňka Zíbrta, Lubora Niederleho, Dušana Třeštíka, Ludovíta Štúra, Zdeňka Váni, Dagmar Dobšo­vičové Pintířové“ a dalších. Navzdory této akademické bázi je přístup pohanů k faktům obvykle subjektivní a uplatňují se v něm domněnky a tvořivost, někdy i hravost. Skutečnost, že zdroje přesvědčení a praxe pohanů leží mimo oblast náboženství, jsou příčinou toho, že vedle výrazu „pohanství“ bývá používán i výraz „novopohanství“, jímž je zdůrazněna diskontinuita předkřesťanských pohanských tradic a jejich novodobých podob. Výraz „novopohanství“ ale mnoha pohanům asociuje neauten­tičnost, a snaží se proto doložit kontinuitu s předkřesťanským pohan­stvím hlavně v ob­lasti folkloru.

Prostřednictvím spolku Slovanský kruh mají někteří členové náboženské společnosti Slované mezinárodní kontakty. Slovanský kruh je členem Evropského kongresu etnických náboženství (ECER), za etnická náboženství jsou přitom považována autochtonní nábo­ženství (v evropském kontextu tedy předkřesťanská). Kongres byl založen roku 1998 ve Vilniusu (pod jmé­nem Světový pohanský kongres) etnologem a pohanským knězem Jonasem Trinkū­nasem. Spolek Slovanský kruh pořádal 15. kongres ECER roku 2016. Spolek je také činný v rámci Slovanského rodového sněmu, což je sdružení míst­ních slovanských náboženských organizací z Ruska, Polska, Ukrajiny, Slovenska, Slovin­ska, Srbska, Chorvatska a snad i dalších zemí, založené roku 2003 ukrajinskou folkloristkou Halynou Lozkovou. Také výroční setkání těchto organizací připravil roku 2019 spolek Slovanský kruh. Mezinárodní účast má i kulturní festival domorodých tradic Rodo­krug. Slovanský kruh je dále ve styku s polskou organizací Rodná víra, ruským Svazem slovan­ských občin slovanské rodné víry, ukrajinskou Asociací rodné víry a dalšími. Náboženská společnost Slované při svém vzniku deklarovala, že alespoň v některých těchto kontak­tech časem oficiálně vystřídá spolek Slovanský kruh.

Badatelský zájem Slovanů sice přibližuje jejich společenství charakteru vzdělávacího či osvětového spolku, ale jádro činnosti společenství je přece jen v náboženské praxi. Ta spočívá hlavně ve společné oslavě svátků. Slované si uvědomují, že obsah a podobu obřadů není možné z historických a archeologických zdrojů rekonstruovat. Právě v nich se proto nejvíce uplatňuje jejich výše zmíněné bádání a tvořivost. Pro fixaci podoby obřadů pořádá spolek Slovanský kruh Školu slovanských tradic (roku 2016 pod názvem Škola ceremoniální práce v rámci slovanství). Slaví se především obřady navazující na cyklus roku (Kolovrat). Těmi základními jsou Hromnice, Provoda, Noc Ohňů, Kupadla, Dožínky, Oseniny, Dušičky a Kračun. Obřady přechodu (postřižiny, předávání jména, svatba, pohřeb) fixní podobu ještě nemají.

Stejně jako u ostatních pohanů je víra Slovanů individuální. Je pro ně důležité, že poznání a názory, které vyplynou z jejich bádání, nemají nárok na platnost, natož na závaz­nost pro někoho jiného. Tento přístup dobře ilustrují slova Základního dokumentu náboženské společnos­ti Slované, která zdůrazňují, že „slovanská věrouka [nemá] žádného zakla­datele, pev­nou dobu vzniku ani jediný správný kodifikovaný spis, který by určoval závazná ustanovení a dogmata. Proto by také měla zůstat věroukou svobodnou, vy­víjející se a respektující různé přístupy (v rámci rodnověří a základ­ních morálních a etických hod­not).“

Navzdory důrazu na individuálnost jsou v náboženské společnosti Slované nábožen­ské předpoklady běžně sdíleny (nebývají ovšem verbálně formulovány). Mezi ně patří před­po­klad existence božství prostupujícího celý vesmír a projevujícího se v mno­hotvár­nosti pří­rody, předpoklad existence bohů jako personifikovaných sil přírody, předpoklad speci­fického postavení Mat­ky Země mezi těmito božskými by­tostmi, předpoklad existence místních přírodních sil per­soni­fi­kovaných do skřítků, rusalek a dalších nižších nadpřiro­zených bytostí, před­poklad přítomnosti duší předků v tomto živém vesmíru a podobně. Ostatně i jedna z přípravných verzí Základního dokumentu deklarovala, že „my Slované věříme v naše bohy, duše našich předků, duchovní sílu matky země, nebeské síly vesmíru a další bytosti, které se slovanství týkají. … [Vesmír okolo nás] vnímáme jako živý a … bytosti, ve které věříme, vidíme jako jeho manifestaci.“

Volnost je především ve způsobu, jak jednotlivé předpokládané skutečnosti nazývat a jakým konkrétním způsobem se k nim vztahovat. „Nebeská síla vesmíru“ tak může být nazvána též „kosmické vědomí“. O přírodních silách Slované hovoří také jako o „ener­giích“; bozi jsou pak chápáni jako shluky „jemné“, nebo také „vyšší“ energie. Slované předpoklá­dají, že uctíváním těchto bohů je možné se dostat na vyšší úroveň vědomí, „splynout“ s nimi prostřednictvím vzývání jejich jmen apod. Tyto energie se údajně objevují v pří­rodě během ročních období v různé kvalitě, takže pak je možné říci, že v zimě vládne Morana, na jaře Vesna, v létě Živa či na podzim Mokoš. Také personifi­kované místní přírodní síly, jako jsou lešij, hospodáříček, rusal­ky, stromoví duchové, ochránkyně pramenů apod., jsou chápány jako energie, které je možné „vnímat“ a „na­pojit“ se na ně. Podobně je podle Slované možné „vnímat“ přítomnost předků. Slovy Základního dokumentu: „Dle našeho slovanského světonázoru je celé stvoření prodchnuto vědomou božskou silou. Rodnověrec tím pádem vnímá Zemi, přírodní jemno­hmotné duchy i jednotlivé aspekty veškeré přírody a Vesmíru jako živé a vědomé bytosti. Tato víra také zahrnuje existenci bohů … jakožto personifikaci jednotlivých kosmologicky – archetypál­ních tvořitelských energií.“

Jednotliví Slované přijímají tyto a snad i další náboženské předpoklady spíše intuitivně. Přístup ke světu, který z nich vyplývá, se realizuje především při společných obřadech a slavnostech a pravděpodobně daleko méně jiných situacích. Existence domácích oltářů a domácího, soukromého uctívání není mezi pohany obvyklá. To ale neznamená, že by přesvědčení Slovanů nebyla internalizována a neprojevila se v každodenních etických postojích. Mezi nimi jsou výrazné napří­klad důrazy na individuální odpověd­nost v mezilidských vztazích, na svobodu a nezá­vislost či na sepětí s národem, velmi časté je také vědomí kontinuity lidského rodu, úcta k předkům a rodo­vým kořenům nebo neagresivní přístup k životnímu prostře­dí.

V rétorice některých Slovanů se podobně jako v případě ostatních současných pohanů projevuje silně kritický vztah ke křesťanství. Bývá zdůvodňován násilnou misií ze strany křesťanů, která měla na konci raného středověku potlačit ty, kdo se bránili přijetí křes­ťanské civilizace, a vykořenit předkřesťanská náboženství. Sama sebeiden­tifikace výra­zem „pohan“, který má v rámci křesťanské tradice silně negativní konotace, se může stát výra­zem protestu proti křesťanské civilizaci a výra­zem solidarity s těmi, kdo ji histo­ricky před­cházeli. To se může projevit i obřadem dekonverze, který je v Základním doku­mentu

Někdy je kritický vztah vůči křesťanství přenesen i na další mono­teistická náboženství (judaismusislám), a to kvůli údajné netoleranci monoteismu vůči polyteis­mu. V proti­kladu k tomu je zdůrazňována údajná tolerantní schopnost poly­teismu inte­grovat bez násilí též prvky monoteistických náboženství. Zatímco v ojedinělých zahra­ničních pří­padech vedl tento postoj i k násilným činům, v souvislosti s náboženskou společností Slované nebyl žádný takový čin zaznamenán; jistě i proto, že slovanský nacionalismus je – jak je zmíněno výše – odmítán.

Organizace náboženské společnosti

Základní dokument náboženské společnosti Slované předpokládá rozvinutou organizační strukturu. Statutární orgán s názvem Rada Slovanů Čech, Moravy a Slezska pracuje od samého počátku a v létě 2022 bylo ustanoveno prvních sedm slovanských obcí. Zřízení první Krajské slovanské obce se připravuje.

Počet věřících

Náboženská společnost Slované nezveřejnila údaj o počtu svých členů a vzhledem k datu registrace (22. 1. 2022) nefigurovala ve sčítání lidu roku 2021 jako samostatná položka. K pohanství v tomto sčítání celkově se přihlásilo 2 764 osob. Náboženská společnost Slované doložila při své registraci zákonem stanovený počet osob tří set osob, které se k ní hlásí.

Literatura

Anna Marie DOSTÁ­LOVÁ: „Czech Neopagan Movements and Leadership“, in: Kaarina AITAMURTO – Scott SIMP­SON (eds.), Modern Pagan and Native Faith Movements in Central and Eastern Europe. Acumen Publishing, New Durham 2013, s. 164–181.
Helena EXNEROVÁ:Český šamanismus v rozhovorech, Dingir, Praha 2018, s. 189–204.
Pavel HORÁK: „Současné čes­ké novopohanství.“ Dingir 18, 2015, 1, s. 8–11.
Pavel HORÁK: „Studium novopohan­ství.“ Dingir 18, 2015, 1, s. 18–20.
Zdeněk VOJTÍŠEK: „Nejdůležitější je obřad, rozhovor se Slovany ze společenství Rodná víra.“ Dingir 5. 2002, 1, s. 25–26.


Oficiální internetové stránky: http://slovane.info/
Zápis v Registru církví a náboženských společností MK ČR

Zdeněk R. Nešpor
Zdeněk Vojtíšek