irfán (JKI-I)

irfán (arab. esoterické mystické poznání) Termínu užívá zejm. ší‘a a vztahuje se k postulátům mystiky. Zpravidla stojí v kontrapozici k sunnitskému pojmu ilm (vědění, poznání). Jestliže ilm je jedním z předpokladů, aby byl muslim dobře připraven na život na onom světě (áchira), i. se někdy překládá jako gnóse, tj. mysticko-fil. moudrost, získaná mimoempirickým vnímáním světa, jak je popisují súfijské či teosofické práce zejm. v pozdně středověkém Íránu. Ší‘itské duchovenstvo na princip i. dlouho pohlíželo s nedůvěrou v obavě z rozmělňování zákl. konceptu ší‘y – nauky o neomylných imámech a jejich výsadním právu na duch. a polit. vedení obce věřících. Proto školy i., resp. principu išrák (ozáření, iluminace) zůstaly záležitostí fil. súfismu, nikoli masového či praktického prožívání mystické cesty k Bohu (taríka, zikr), jak je praktikovala mystická bratrstva. Koncept i. byl blízký i mladému ájatolláhu Chomejnímu před jeho odchodem do exilu.

Miloš Mendel