velájate fakíh (JKI-I): Porovnání verzí
imported>ZRN (import JKI a Hind) |
imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla) |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">velájate fakíh</span> Vláda fakíha ([[ší'itské duchovenstvo (JKI-I)|ší‘itské duchovenstvo]]), tj. znalce islám. [[teologie (JKI-I)|teologie]] a práva ([[šarí‘a (JKI-I)|šarí‘a]]). Ší‘itská doktrína ([[ší‘a (JKI-I)|ší‘a]]) vztahuje právo na vedení [[obec věřících (JKI-I)|obce věřících]] pouze k [[imám (JKI-I)|imámovi]]. Velájat (per. výsl. od arab. wilája, koránský termín: 17: 59, 10: 63, 2: 258 aj.) znamená i esoterické poznání (záhir) a schopnost přiblížit lidem boží zvěst. Po dobu nepřítomnosti skrytého imáma ([[isná ašaríja (JKI-I)|isná ašaríja]]) přechází právo na vedení obce (ve skutečnosti na polit. moc) a schopnost správného vedení na [[mudžtahid (JKI-I)|mudžtahidy]]. Jedině tato vláda je zákonná. Tím zdůvodňuje ší‘itské duchovenstvo nadřazenost své moci nad jakýmkoliv stupněm moci světské. Princip v.f. v [[Chomejní, Rúholláh Músáví (JKI-I)|Chomejního]] reinterpretaci získal reálnou podobu v Íránu po pádu monarchie 1979. Jeho pojetí v.f. má inovativní charakter a radikálně mění klasickou ší‘itskou polit. koncepci imámátu. Chomejní značně posílil pozici fakíhů tím, že je poprvé v dějinách určil za přímého a jediného vykonavatele polit. moci a dozorčím nad veškerým společ. životem. Chomejní integroval do své koncepce i některé neislám. polit. prvky, jako jsou volby, referendum, ústava atd. Íránská ústava vychází z teorie v.f.; stát, který má podobu islám. republiky, řídí vedle duch. vůdce (per. rahbar; Chomejní 1979-1989, Chameneí od 1989) ještě Rada poručníků (per. Šouráje nikáhbán) sestávající ze šesti fakíhů a dalších šesti práv. specialistů, kteří jsou nadřazeni standardním polit. orgánům. Proti Chomejního koncepci v.f. se stavěli umírnění ší‘itští duchovní, např. [[ájatolláh (JKI-I)|ájatolláh]] [[Šarí‘atmádarí, Sejjed Mohammed Kázem (JKI-I)|Šarí‘atmádarí]]. |
<span id="entry">velájate fakíh</span> Vláda fakíha ([[ší'itské duchovenstvo (JKI-I)|ší‘itské duchovenstvo]]), tj. znalce islám. [[teologie (JKI-I)|teologie]] a práva ([[šarí‘a (JKI-I)|šarí‘a]]). Ší‘itská doktrína ([[ší‘a (JKI-I)|ší‘a]]) vztahuje právo na vedení [[obec věřících (JKI-I)|obce věřících]] pouze k [[imám (JKI-I)|imámovi]]. Velájat (per. výsl. od arab. wilája, koránský termín: 17: 59, 10: 63, 2: 258 aj.) znamená i esoterické poznání (záhir) a schopnost přiblížit lidem boží zvěst. Po dobu nepřítomnosti skrytého imáma ([[isná ašaríja (JKI-I)|isná ašaríja]]) přechází právo na vedení obce (ve skutečnosti na polit. moc) a schopnost správného vedení na [[mudžtahid (JKI-I)|mudžtahidy]]. Jedině tato vláda je zákonná. Tím zdůvodňuje ší‘itské duchovenstvo nadřazenost své moci nad jakýmkoliv stupněm moci světské. Princip v.f. v [[Chomejní, Rúholláh Músáví (JKI-I)|Chomejního]] reinterpretaci získal reálnou podobu v Íránu po pádu monarchie 1979. Jeho pojetí v.f. má inovativní charakter a radikálně mění klasickou ší‘itskou polit. koncepci imámátu. Chomejní značně posílil pozici fakíhů tím, že je poprvé v dějinách určil za přímého a jediného vykonavatele polit. moci a dozorčím nad veškerým společ. životem. Chomejní integroval do své koncepce i některé neislám. polit. prvky, jako jsou volby, referendum, ústava atd. Íránská ústava vychází z teorie v.f.; stát, který má podobu islám. republiky, řídí vedle duch. vůdce (per. rahbar; Chomejní 1979-1989, Chameneí od 1989) ještě Rada poručníků (per. Šouráje nikáhbán) sestávající ze šesti fakíhů a dalších šesti práv. specialistů, kteří jsou nadřazeni standardním polit. orgánům. Proti Chomejního koncepci v.f. se stavěli umírnění ší‘itští duchovní, např. [[ájatolláh (JKI-I)|ájatolláh]] [[Šarí‘atmádarí, Sejjed Mohammed Kázem (JKI-I)|Šarí‘atmádarí]]. |
||
| − | |||
| − | <span class="section_title">Viz též:</span> [[teokracie (JKI-J)|teokracie (JKI-J)]], [[teokracie (JKI-K)|teokracie (JKI-K)]] |
||
''[[:Kategorie:Aut: Kovács Attila|Attila Kovács]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Kovács Attila|Attila Kovács]]''<br /> |
||
| + | |||
| + | <span class="section_title">Viz též:</span> [[teokracie (JKI-J)|teokracie (JKI-J)]], [[teokracie (JKI-K)|teokracie (JKI-K)]] |
||
[[Kategorie:Aut: Kovács Attila]] |
[[Kategorie:Aut: Kovács Attila]] |
||
[[Kategorie:JKI/Islám]] |
[[Kategorie:JKI/Islám]] |
||
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37
velájate fakíh Vláda fakíha (ší‘itské duchovenstvo), tj. znalce islám. teologie a práva (šarí‘a). Ší‘itská doktrína (ší‘a) vztahuje právo na vedení obce věřících pouze k imámovi. Velájat (per. výsl. od arab. wilája, koránský termín: 17: 59, 10: 63, 2: 258 aj.) znamená i esoterické poznání (záhir) a schopnost přiblížit lidem boží zvěst. Po dobu nepřítomnosti skrytého imáma (isná ašaríja) přechází právo na vedení obce (ve skutečnosti na polit. moc) a schopnost správného vedení na mudžtahidy. Jedině tato vláda je zákonná. Tím zdůvodňuje ší‘itské duchovenstvo nadřazenost své moci nad jakýmkoliv stupněm moci světské. Princip v.f. v Chomejního reinterpretaci získal reálnou podobu v Íránu po pádu monarchie 1979. Jeho pojetí v.f. má inovativní charakter a radikálně mění klasickou ší‘itskou polit. koncepci imámátu. Chomejní značně posílil pozici fakíhů tím, že je poprvé v dějinách určil za přímého a jediného vykonavatele polit. moci a dozorčím nad veškerým společ. životem. Chomejní integroval do své koncepce i některé neislám. polit. prvky, jako jsou volby, referendum, ústava atd. Íránská ústava vychází z teorie v.f.; stát, který má podobu islám. republiky, řídí vedle duch. vůdce (per. rahbar; Chomejní 1979-1989, Chameneí od 1989) ještě Rada poručníků (per. Šouráje nikáhbán) sestávající ze šesti fakíhů a dalších šesti práv. specialistů, kteří jsou nadřazeni standardním polit. orgánům. Proti Chomejního koncepci v.f. se stavěli umírnění ší‘itští duchovní, např. ájatolláh Šarí‘atmádarí.
Viz též: teokracie (JKI-J), teokracie (JKI-K)