Bůh (JKI-J): Porovnání verzí

Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37

Bůh Nejvyšší bytost, stvořitel a pán světa. V žid. pojetí, které je spíše intuitivní než spekulativní a systematické, představuje B. především svrchovaného činitele, jenž aktivně zasahuje do chodu světa a ovlivňuje člověka přímým jednáním nebo zjeveným slovem skrze proroky. B. je jediný, pův. ve smyslu zákazu Desatera vyznávat jiné bohy (Ex 20, 3; Dt 5-7), později na základě monoteistického popření existence jiných bohů (Iz 45, 5.21; 46, 9). Boží síla a moudrost se projevuje především v díle stvoření, které je ve vztahu k člověku považováno za ústřední teofanii, základ božího zjevení. Všechno stvoření je z B. odvozeno a jemu podřízeno. B. stojí mimo časoprostorové určení stvořeného světa. Je transcendentní, ale současně dynamicky imanentní světu. Jeho příklon ke světu spočívá ve stvoření člověka k vlastnímu obrazu a vyvolení lidu Izraele jako společenství pověřeného naplněním smyslu dějin. Personální charakter B. je doprovázen celou řadou bibl. antropomorfismů, zvláště tam, kde jde o vyjádření boží akce, ale současně je již v bibl. Desateru chráněn dvojím zákazem zobrazovat B. a zneužívat jeho jména (Ex 20, 4-7; Dt 5, 8-11), což v pův. starověkém pojetí identity představovalo principiálně spojitou záruku naprosté boží suverenity. Ukazuje to soustava božích jmen, která mají ve vztahu k B. různou váhu a smysl a do jisté míry odrážejí i další vývoj uvažování o B., utvářený především kontaktem Židů s helénistickou filosofií a arab. kalámem. Ústředním, přísně tabuizovaným jménem je proprium Jahve, které je v podobě božího tetragramu v redakcích bibl. textu provázáno především s božím jménem v plurálu Elohim, vyrůstajícím z kanaánských předloh, a starobylým označením božstva patriarchů, připomínaného jako B. Abraháma, Izáka a Jákoba (Ex 3, 14-15). Vzhledem k zákazu vyslovovat jméno Jahve, který se až na výjimky vztahoval i na rituální užití, se vedle mnoha dalších ujala především nahrazující epiteta Adonaj (Můj Pán) pro kultovní účely, ha-Šem (Jméno) spíše v běžné řeči a z žid. filosofie převzaté Ejn sof (Nekonečný) užívané zejm. v kabale. V rituální oblasti se objevují také jména Kedoš Jisra’el (Svatý [Bůh] Izraele; Iz 1, 4; 5, 19) a Melech ha-olam (Král světa; Jr 10, 10), v talmudické literatuře jména ha-Makom (Místo, tj. Všudypřítomný), ha-Rachaman (Všeslitovný), ha-Kadoš baruch hu (Svatý, budiž požehnán), Ribono šel olam (Svrchovaný vládce světa), Avinu še-ba-šamajim (Náš Otec v nebi) aj.

Dalibor Papoušek

Viz též: Bůh (JKI-K), Alláh (JKI-I)

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">Bůh</span> Nejvyšší bytost, stvořitel a pán světa. V žid. pojetí, které je spíše intuitivní než spekulativní a systematické, představuje B. především svrchovaného činitele, jenž aktivně zasahuje do chodu světa a ovlivňuje člověka přímým jednáním nebo zjeveným slovem skrze [[prorok (JKI-J)|proroky]]. B. je jediný, pův. ve smyslu zákazu [[Desatero (JKI-J)|Desatera]] vyznávat jiné bohy (Ex 20, 3; Dt 5-7), později na základě monoteistického popření existence jiných bohů (Iz 45, 5.21; 46, 9). Boží síla a [[moudrost (JKI-J)|moudrost]] se projevuje především v díle [[stvoření (JKI-J)|stvoření]], které je ve vztahu k člověku považováno za ústřední teofanii, základ božího [[zjevení (JKI-J)|zjevení]]. Všechno stvoření je z B. odvozeno a jemu podřízeno. B. stojí mimo časoprostorové určení stvořeného světa. Je transcendentní, ale současně dynamicky imanentní světu. Jeho příklon ke světu spočívá ve stvoření člověka k vlastnímu obrazu a [[vyvolení (JKI-J)|vyvolení]] lidu [[Izrael (JKI-J)|Izraele]] jako společenství pověřeného naplněním smyslu dějin. Personální charakter B. je doprovázen celou řadou bibl. antropomorfismů, zvláště tam, kde jde o vyjádření boží akce, ale současně je již v bibl. Desateru chráněn dvojím zákazem zobrazovat B. a zneužívat jeho jména (Ex 20, 4-7; Dt 5, 8-11), což v pův. starověkém pojetí identity představovalo principiálně spojitou záruku naprosté boží suverenity. Ukazuje to soustava božích jmen, která mají ve vztahu k B. různou váhu a smysl a do jisté míry odrážejí i další vývoj uvažování o B., utvářený především kontaktem Židů s helénistickou filosofií a arab. [[kalám (JKI-I)|kalámem]]. Ústředním, přísně tabuizovaným jménem je proprium [[Jahve (JKI-J)|Jahve]], které je v podobě božího tetragramu v redakcích bibl. textu provázáno především s božím jménem v plurálu [[Elohim (JKI-J)|Elohim]], vyrůstajícím z kanaánských předloh, a starobylým označením božstva [[patriarchové (JKI-J)|patriarchů]], připomínaného jako B. [[Abraham (JKI-J)|Abraháma]], [[Izák (JKI-J)|Izáka]] a [[Jákob (JKI-J)|Jákoba]] (Ex 3, 14-15). Vzhledem k zákazu vyslovovat jméno Jahve, který se až na výjimky vztahoval i na rituální užití, se vedle mnoha dalších ujala především nahrazující epiteta [[Adonaj (JKI-J)|Adonaj]] (Můj Pán) pro kultovní účely, ha-Šem (Jméno) spíše v běžné řeči a z žid. [[filosofie židovská (JKI-J)|filosofie]] převzaté [[Ejn-Sof (JKI-J)|Ejn sof]] (Nekonečný) užívané zejm. v [[kabala (JKI-J)|kabale]]. V rituální oblasti se objevují také jména Kedoš Jisra’el (Svatý [Bůh] Izraele; Iz 1, 4; 5, 19) a Melech ha-olam (Král světa; Jr 10, 10), v talmudické literatuře jména ha-Makom (Místo, tj. Všudypřítomný), ha-Rachaman (Všeslitovný), ha-Kadoš baruch hu (Svatý, budiž požehnán), Ribono šel olam (Svrchovaný vládce světa), Avinu še-ba-šamajim (Náš Otec v nebi) aj.
-<span class="section_title">Viz též:</span> [[Bůh (JKI-K)|Bůh (JKI-K)]], [[Alláh (JKI-I)|Alláh (JKI-I)]]
 ''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br />
+<span class="section_title">Viz též:</span> [[Bůh (JKI-K)|Bůh (JKI-K)]], [[Alláh (JKI-I)|Alláh (JKI-I)]]
 [[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]]
 [[Kategorie:JKI/Judaismus]]