ghetto (JKI-J)

ghetto Označení části města, v níž měli Židé přikázáno žít. Obvykle se toto označení odvozuje od ital. getto nuovo – nová slévárna, místa v Benátkách, které bylo 1516 obklopeno hradbami a prohlášeno za jedinou část města, v níž se mohli usazovat Židé vyhnaní ze Španělska. Podle jiné teorie pochází g. z hebr. slova get, které znamená nejen rozvod, ale i oddělení. Další výklady vidí původ slova g. v řec. geiton – soused, nebo v italském borghetto – městečko. Ve Francii je obvykle taková část města označována jako juiverie, v Portugalsku jako judavia. Samotná instituce je však mnohem starší než její dnes užívaný název. Již ve starověku vedly společ., práv., ekon. a v neposlední řadě i náb. zájmy Židy k tomu, aby žili společně na určitých místech. Ve středověku hledali Židé místa poblíž tržišť, přístavů nebo zeměpanských sídel. K nucenému vyčlenění Židů a jejich vykázání do určitých míst vedlo odmítavé stanovisko církve ke společnému soužití Židů a křesťanů a náb. předsudky. Od konce 13. stol. takto v Evropě vznikly žid. ulice nebo oddělené části měst, které se postupně staly charakteristickou součástí života evrop. Židů. Právně však byla zásada oddělení vyjádřena až 1555 vydáním papežské bully Cum nimis absurdum pro řím. Židy. K institucím g. patřily synagoga, mikve, cheder, ješiva. Bylo obklopeno hradbami s brankami, které se na noc zavíraly. G. nesmělo být na dohled kř. kostela a nesmělo se nacházet ani na cestě kř. procesí. O kř. svátcích zůstávala g. uzavřena. V Evropě byla g. postupně rušena s pokračující emancipací. Někde se jejich rušení setkalo s odporem ortodoxních kruhů z obavy před ohrožením žid. tradičního způsobu života, který byl společným životem v g. ochraňován. Instituci g. obnovili nacisté v některých oblastech okupované vých. Evropy jako administrativní přípravu holocaustu Židů.

Bedřich Nosek