Žid (JKI-J)
Žid (hebr. Jehudi, pl. Jehudim) Pův. označení příslušníků kmene Juda (Jehuda), později všech, kdo žili na jeho území. Po rozdělení Davidova království se tak nazývali všichni obyvatelé Judského království bez ohledu na kmenovou příslušnost. Po zániku severního Izr. království začal postupně tento termín nabývat významu náb., polit. a nár. označení bez rozlišování mezi těmito kategoriemi. Z aramejštiny a perštiny pronikl nejprve do řečtiny a z ní i do latiny a užívání slova Ž. se rozšířilo po celé diaspoře. Naproti tomu Ž., kteří žili v Erec Jisra’el, se označovali jako Izraelité (Jisra’el). Křesťané brzy spojili lat. slovo Judaeus s Jidášem (vlastně Judou) Iškariotským, který se pro ně v hanlivém slova smyslu stal prototypem Ž. Z halachického hlediska je za Ž. považován každý, kdo se narodil žid. rodičům, nebo alespoň žid. matce, nebo ten, kdo konvertoval k judaismu. Potomci žid. otce a nežid. matky musí podstoupit konverzi. Konvertité nabývají svatosti žid. lidu, ale zároveň se podrobují povinnosti plnit všech 613 příkazů (micva). Tato halachická definice Ž. byla přijímána po staletí, avšak v moderní době, a zejm. po vzniku státu Izrael, se stala předmětem četných diskusí a došlo k pokusům nahradit ji novou sekulární definicí.
Viz též: Židé (JKI-I)