dervíš (JKI-I): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (odkazy do Slovníku islámu) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<div id="photo">[[Soubor:JKI_dervíš.jpg|upright|Potulný dervíš (podle perského výtvarníka Rezá Abbásího, 16. stol.)]]</div><span id="entry">dervíš</span> (per. žebrák, chuďas, arab. fakír, též bakká – plačtivec) Obdoba termínu [[záhid (JKI-I)|záhid]], nepolit. forma alternativní religiozity. Od 8. stol. se d. objevovali především v Íránu, později po celém islám. Východě. Pěstovali vlastní projevy zbožnosti (modlitby – arab. wird, zbožné formule, rituální popěvky, extatické tance – samá), používali různé předměty ([[růženec (JKI-I)|růženec]], vonné tyčinky, ozdobné hole a brašny – keškúl, [[amulety (JKI-I)|amulety]]) a odmítali fyzickou práci. První generace d. žily na odlehlých místech v poustevnách, avšak povinnost dávat [[almužna (JKI-I)|almužnu]] (sadaka) chudým způsobila, že se z d. stala početná a tolerovaná soc. vrstva. Od 11.-12. stol. se začali sdružovat do mystických [[bratrstva mystická (JKI-I)|bratrstev]] či řádů. V řádových domech a útulcích ([[záwija (JKI-I)|záwija]], takíja, tur. tekke, per. chánaka) se pod vedením [[šajch (JKI-I)|šajcha]] či píra podrobovali cvičením ve víře, rozjímání, kázni, odříkání a [[askeze (JKI-I)|askezi]]. Po určitém učebním období oblékali d. oděv mystiků (chirka) z hrubé vlny (súf, odtud arab. název pro [[mystika (JKI-I)|mystiku]] tasawwuf – súfismus). Mohli nadále žít v řádových útulcích nebo uzavírat sňatky (islám nezná [[celibát (JKI-K)|celibát]] a nedoporučuje staromládenectví; srovnání d. s kř. mnišstvím tudíž není přesné). Mnozí dávali přednost potulnému životu, jiní se po čase vrátili do běžných soc. poměrů. |
<div id="photo">[[Soubor:JKI_dervíš.jpg|upright|Potulný dervíš (podle perského výtvarníka Rezá Abbásího, 16. stol.)]]</div><span id="entry">dervíš</span> (per. žebrák, chuďas, arab. fakír, též bakká – plačtivec) Obdoba termínu [[záhid (JKI-I)|záhid]], nepolit. forma alternativní religiozity. Od 8. stol. se d. objevovali především v Íránu, později po celém islám. Východě. Pěstovali vlastní projevy zbožnosti (modlitby – arab. wird, zbožné formule, rituální popěvky, extatické tance – samá), používali různé předměty ([[růženec (JKI-I)|růženec]], vonné tyčinky, ozdobné hole a brašny – keškúl, [[amulety (JKI-I)|amulety]]) a odmítali fyzickou práci. První generace d. žily na odlehlých místech v poustevnách, avšak povinnost dávat [[almužna (JKI-I)|almužnu]] (sadaka) chudým způsobila, že se z d. stala početná a tolerovaná soc. vrstva. Od 11.-12. stol. se začali sdružovat do mystických [[bratrstva mystická (JKI-I)|bratrstev]] či řádů. V řádových domech a útulcích ([[záwija (JKI-I)|záwija]], takíja, tur. tekke, per. chánaka) se pod vedením [[šajch (JKI-I)|šajcha]] či píra podrobovali cvičením ve víře, rozjímání, kázni, odříkání a [[askeze (JKI-I)|askezi]]. Po určitém učebním období oblékali d. oděv mystiků (chirka) z hrubé vlny (súf, odtud arab. název pro [[mystika (JKI-I)|mystiku]] tasawwuf – súfismus). Mohli nadále žít v řádových útulcích nebo uzavírat sňatky (islám nezná [[celibát (JKI-K)|celibát]] a nedoporučuje staromládenectví; srovnání d. s kř. mnišstvím tudíž není přesné). Mnozí dávali přednost potulnému životu, jiní se po čase vrátili do běžných soc. poměrů. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]'' |
| + | |||
| + | <span class="section_title">Viz též:</span> [[derviš (Islam)|derviš (Islam)]]<br /> |
||
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]] |
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]] |
||
[[Kategorie:JKI/Islám]] |
[[Kategorie:JKI/Islám]] |
||
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 22:37
dervíš (per. žebrák, chuďas, arab. fakír, též bakká – plačtivec) Obdoba termínu záhid, nepolit. forma alternativní religiozity. Od 8. stol. se d. objevovali především v Íránu, později po celém islám. Východě. Pěstovali vlastní projevy zbožnosti (modlitby – arab. wird, zbožné formule, rituální popěvky, extatické tance – samá), používali různé předměty (růženec, vonné tyčinky, ozdobné hole a brašny – keškúl, amulety) a odmítali fyzickou práci. První generace d. žily na odlehlých místech v poustevnách, avšak povinnost dávat almužnu (sadaka) chudým způsobila, že se z d. stala početná a tolerovaná soc. vrstva. Od 11.-12. stol. se začali sdružovat do mystických bratrstev či řádů. V řádových domech a útulcích (záwija, takíja, tur. tekke, per. chánaka) se pod vedením šajcha či píra podrobovali cvičením ve víře, rozjímání, kázni, odříkání a askezi. Po určitém učebním období oblékali d. oděv mystiků (chirka) z hrubé vlny (súf, odtud arab. název pro mystiku tasawwuf – súfismus). Mohli nadále žít v řádových útulcích nebo uzavírat sňatky (islám nezná celibát a nedoporučuje staromládenectví; srovnání d. s kř. mnišstvím tudíž není přesné). Mnozí dávali přednost potulnému životu, jiní se po čase vrátili do běžných soc. poměrů.
Viz též: derviš (Islam)