mardža‘e taklíd (JKI-I)

mardža‘e taklíd (per. – zdroj napodobování, vzor hodný následování) Titul označující nejvyšší autoritu mezi mudžtahidy v hierarchii ší‘itského duchovenstva isná ašaríje. M.t. zná a umí interpretovat tradici (achbár) a odkaz imámů, správně používá metodu idžtihádu, a proto jeho fatwy tvoří východisko při změnách právní vědy. Obvykle každý m.t. napíše několik „praktických průvodců“ (arab. ar-risála al-amalíja) popisujících eticky vzorový způsob života. Proto se m.t. někdy nazývají imámy lidí. Podle ší‘itské tradice instituce m.t. pochází z doby 12 imámů, hist. je doložitelná teprve od 18. stol. Titul m.t. nosili ájatolláhové Rúholláh Chomejní (1909-1989) a Abú al-Kásim al-Chó‘í (1899-1992).

Attila Kovács