predestinace (JKI-I)

predestinace Víra v předurčenost má zřejmě předislám. původ. Staří Arabové věřili, že jejich život řídí osud; o každém jedinci je předem rozhodnuto, jakého bude pohlaví, čím ho bude život zkoušet, zda bude fyzicky strádat či nikoliv a jak dlouho bude žít. Absolutní p. islám. teologové záhy odmítli kvůli otázce, jak spojit boží všemocnost a dobrotu s existencí zla a hříchu. Soud nad lidskými skutky (eschatologie) by nebyl možný bez prostoru pro lidskou svobodu a individuální odpovědnost. Existují dva směry řešení p.:

1. Kadaríja se v 7. stol. vyslovila pro svobodnou vůli, tj. odpovědnost lidského jedince, a to omezením boží všemocnosti tím, že lidské skutky jsou předurčeny božím dekretem (arab. kadar). Výraz kadarí měl v 7. a 8. stol. polit. smysl; označoval ty, kteří tvrdili, že umajjovští chalífové jsou odpovědni za své skutky jako všichni ostatní věřící. Tuto tezi hlásal např. moralista a mystik Hasan al-Basrí v listu chalífovi Abd al-Malikovi (685-705). Koncem 8. stol. za Abbásovců ztratila kadaríja svou polit. vitalitu, získala teol. podobu a splynula s mu‘tazilou.

2. Džabríja naopak tvrdila, že člověk jedná podle božího příkazu (džabr) a jeho činy jsou tvořeny Bohem. Tento fatalismus zbavoval člověka svobodné vůle a odpovědnosti. Klonili se k němu tradicionalisté, později hanbalovci (právní věda). Spor o pojetí p. se objevuje i v souvislosti s islám. reformismem.

Viz též: predestinace (JKI-K)

Zdeněk Müller