predestinace (JKI-K)
predestinace (z lat. praedestino – napřed určuji; předurčení) Pův. nz. pojem (proorizein), který se vyskytuje v listech Pavla z Tarsu a ve Skutcích apoštolských; označuje boží rozhodnutí umožnit člověku spásu, věčné vyvolení, věčný život, neobsahuje však ještě p. k věčnému zatracení. Systematickou teologii dvojí p. rozvinul Augustinus na základě učení o prvotním hříchu; z lidí, kteří jsou všichni hříšníky, jsou jen někteří bez svého přičinění předurčeni ke spáse. Ústřední roli sehrála kategorie p. v reformaci, kde se stala pilířem učení o ospravedlnění. Pro reformátory není p. podmíněna lidskými skutky, pramení ze svrchované vůle boží, a proto je absolutní. Soudobá učení neuznávají absolutní předurčenost člověka ke spáse nebo k zatracení na základě lidských kritérií. Konkrétní naplnění p. souvisí až se završením dějin spásy (soteriologie).
Viz též: arminiáni, kalvinismus, milost, ortodoxie kalvínská, predestinace (JKI-I)