velájate fakíh (JKI-I)

velájate fakíh Vláda fakíha (ší‘itské duchovenstvo), tj. znalce islám. teologie a práva (šarí‘a). Ší‘itská doktrína (ší‘a) vztahuje právo na vedení obce věřících pouze k imámovi. Velájat (per. výsl. od arab. wilája, koránský termín: 17: 59, 10: 63, 2: 258 aj.) znamená i esoterické poznání (záhir) a schopnost přiblížit lidem boží zvěst. Po dobu nepřítomnosti skrytého imáma (isná ašaríja) přechází právo na vedení obce (ve skutečnosti na polit. moc) a schopnost správného vedení na mudžtahidy. Jedině tato vláda je zákonná. Tím zdůvodňuje ší‘itské duchovenstvo nadřazenost své moci nad jakýmkoliv stupněm moci světské. Princip v.f. v Chomejního reinterpretaci získal reálnou podobu v Íránu po pádu monarchie 1979. Jeho pojetí v.f. má inovativní charakter a radikálně mění klasickou ší‘itskou polit. koncepci imámátu. Chomejní značně posílil pozici fakíhů tím, že je poprvé v dějinách určil za přímého a jediného vykonavatele polit. moci a dozorčím nad veškerým společ. životem. Chomejní integroval do své koncepce i některé neislám. polit. prvky, jako jsou volby, referendum, ústava atd. Íránská ústava vychází z teorie v.f.; stát, který má podobu islám. republiky, řídí vedle duch. vůdce (per. rahbar; Chomejní 1979-1989, Chameneí od 1989) ještě Rada poručníků (per. Šouráje nikáhbán) sestávající ze šesti fakíhů a dalších šesti práv. specialistů, kteří jsou nadřazeni standardním polit. orgánům. Proti Chomejního koncepci v.f. se stavěli umírnění ší‘itští duchovní, např. ájatolláh Šarí‘atmádarí.

Viz též: teokracie (JKI-J), teokracie (JKI-K)

Attila Kovács