Kalvín, Jan (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
(Žádný rozdíl)
|
Aktuální verze z 24. 10. 2024, 18:41
Kalvín, Jan (Calvin Jean, 1509-1564) Franc. reformátor, duch. otec kalvinismu. Katolík z Noyonu v Picardii s humanistickým vzděláním práv. zaměření v Paříži, Orléansu a Bourges se 1533 přihlásil k reformaci. Na obranu pronásledovaných valdenských napsal otevřený list franc. králi Františkovi I. Je součástí jeho zákl. díla Institutio religionis christianae (Instituce kř. náboženství, 1536). Svou Instituci (stručné základy křesťanství vystavěné na bibl. svědectví) rozšířil ve vydání z 1559. Lutherův důraz na kř. svobodu vyvážil zdůrazněním božího majestátu, tragiky i naděje vyvolení (predestinace) a lidské odpovědnosti. Švýc. Ženevě (svému nejdelšímu působišti) vtiskl teokratický charakter uplatňováním přísné círk. kázně (teokracie). Ženeva se stala jak útočištěm pronásledovaných, tak dějištěm tvrdého postihu antitrinitářů. Na racionalistické odmítnutí Ježíšova božství doplatil životem Miguel Servet (1553). V úsilí o prosazení úcty k božímu majestátu a v zápase s opozicí projevoval bezohlednou neústupnost. Navzdory tomu myšlenka společ. odpovědnosti křesťanů, žijících pod normou zákona božího, spoluvytvářela novověkou Evropu. Čes.: Instituce křesťanského náboženství, 1951 (prvý překlad do češtiny pořídil bratrský kněz Jiří Strejc; vyšel 1614 péčí Jana Opsimata pod názvem Knihy čtyry skladu veliké moudrosti nebeské bez uvedení autora); Vzdělání ve víře, 1953.