Desatero (JKI-J): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla) |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">Desatero</span> (hebr. aseret ha-dibrot – deset slov; řec. deka logoi) Zákl. přikázání [[Tóra (JKI-J)|Tóry]] zhuštěná do deseti bodů. D. se v [[bible (JKI-J)|bibli]] dochovalo ve dvou verzích (Ex 20, 1-17; Dt 5, 6-21), které se však liší jen v nepodstatných rysech týkajících se výkladového rozvíjení některých přikázání. Podle bibl. tradice D. předal [[Jahve (JKI-J)|Jahve]] na hoře [[Sínaj (JKI-J)|Sinaj]] [[Mojžíš (JKI-J)|Mojžíšovi]], který zjevený text vytesal na dvě kamenné desky (Ex 31, 18; 32, 15-16; Dt 10, 1-11). Odtud se udržovala obecná zvyklost dělit D. na dvě části, i když v detailním číslování se vyskytovaly rozdíly jak uvnitř [[judaismus (JKI-J)|judaismu]], tak mezi jednotlivými kř. církvemi. V ustáleném žid. pojetí prvních pět přikázání vymezuje vztah člověka k [[Bůh (JKI-J)|Bohu]]: (1) uznává jeho svrchovanost; (2) uznává boží jedinost a zakazuje [[idolatrie (JKI-J)|idolatrii]]; (3) zakazuje [[rouhání (JKI-J)|rouhání]] a křivé svědectví; (4) přikazuje dodržování [[šabat (JKI-J)|šabatu]]; (5) přikazuje úctu k rodičům. Druhých pět přikázání shrnuje žádoucí vztahy mezi lidmi: (6) zakazuje vraždu; (7) zakazuje cizoložství; (8) zakazuje krádež; (9) zakazuje pomluvu a křivé svědectví; (10) zakazuje dychtění po majetku a chtivost. Text D. se již od starověku stal pevnou součástí žid. [[liturgie (JKI-J)|liturgie]]. Jeho výtvarné zobrazení v podobě dvou nahoře zaoblených desek však patrně vzniklo v kř. prostředí a teprve kol. 1300 bylo druhotně převzato žid. obcemi jako typický prvek ve výzdobě [[synagoga (JKI-J)|synagog]]. |
<span id="entry">Desatero</span> (hebr. aseret ha-dibrot – deset slov; řec. deka logoi) Zákl. přikázání [[Tóra (JKI-J)|Tóry]] zhuštěná do deseti bodů. D. se v [[bible (JKI-J)|bibli]] dochovalo ve dvou verzích (Ex 20, 1-17; Dt 5, 6-21), které se však liší jen v nepodstatných rysech týkajících se výkladového rozvíjení některých přikázání. Podle bibl. tradice D. předal [[Jahve (JKI-J)|Jahve]] na hoře [[Sínaj (JKI-J)|Sinaj]] [[Mojžíš (JKI-J)|Mojžíšovi]], který zjevený text vytesal na dvě kamenné desky (Ex 31, 18; 32, 15-16; Dt 10, 1-11). Odtud se udržovala obecná zvyklost dělit D. na dvě části, i když v detailním číslování se vyskytovaly rozdíly jak uvnitř [[judaismus (JKI-J)|judaismu]], tak mezi jednotlivými kř. církvemi. V ustáleném žid. pojetí prvních pět přikázání vymezuje vztah člověka k [[Bůh (JKI-J)|Bohu]]: (1) uznává jeho svrchovanost; (2) uznává boží jedinost a zakazuje [[idolatrie (JKI-J)|idolatrii]]; (3) zakazuje [[rouhání (JKI-J)|rouhání]] a křivé svědectví; (4) přikazuje dodržování [[šabat (JKI-J)|šabatu]]; (5) přikazuje úctu k rodičům. Druhých pět přikázání shrnuje žádoucí vztahy mezi lidmi: (6) zakazuje vraždu; (7) zakazuje cizoložství; (8) zakazuje krádež; (9) zakazuje pomluvu a křivé svědectví; (10) zakazuje dychtění po majetku a chtivost. Text D. se již od starověku stal pevnou součástí žid. [[liturgie (JKI-J)|liturgie]]. Jeho výtvarné zobrazení v podobě dvou nahoře zaoblených desek však patrně vzniklo v kř. prostředí a teprve kol. 1300 bylo druhotně převzato žid. obcemi jako typický prvek ve výzdobě [[synagoga (JKI-J)|synagog]]. |
||
− | |||
− | <span class="section_title">Viz též:</span> [[Desatero (JKI-K)|Desatero (JKI-K)]], [[Desatero (JKI-I)|Desatero (JKI-I)]] |
||
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
||
+ | |||
+ | <span class="section_title">Viz též:</span> [[Desatero (JKI-K)|Desatero (JKI-K)]], [[Desatero (JKI-I)|Desatero (JKI-I)]] |
||
[[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]] |
[[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]] |
||
[[Kategorie:JKI/Judaismus]] |
[[Kategorie:JKI/Judaismus]] |
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37
Desatero (hebr. aseret ha-dibrot – deset slov; řec. deka logoi) Zákl. přikázání Tóry zhuštěná do deseti bodů. D. se v bibli dochovalo ve dvou verzích (Ex 20, 1-17; Dt 5, 6-21), které se však liší jen v nepodstatných rysech týkajících se výkladového rozvíjení některých přikázání. Podle bibl. tradice D. předal Jahve na hoře Sinaj Mojžíšovi, který zjevený text vytesal na dvě kamenné desky (Ex 31, 18; 32, 15-16; Dt 10, 1-11). Odtud se udržovala obecná zvyklost dělit D. na dvě části, i když v detailním číslování se vyskytovaly rozdíly jak uvnitř judaismu, tak mezi jednotlivými kř. církvemi. V ustáleném žid. pojetí prvních pět přikázání vymezuje vztah člověka k Bohu: (1) uznává jeho svrchovanost; (2) uznává boží jedinost a zakazuje idolatrii; (3) zakazuje rouhání a křivé svědectví; (4) přikazuje dodržování šabatu; (5) přikazuje úctu k rodičům. Druhých pět přikázání shrnuje žádoucí vztahy mezi lidmi: (6) zakazuje vraždu; (7) zakazuje cizoložství; (8) zakazuje krádež; (9) zakazuje pomluvu a křivé svědectví; (10) zakazuje dychtění po majetku a chtivost. Text D. se již od starověku stal pevnou součástí žid. liturgie. Jeho výtvarné zobrazení v podobě dvou nahoře zaoblených desek však patrně vzniklo v kř. prostředí a teprve kol. 1300 bylo druhotně převzato žid. obcemi jako typický prvek ve výzdobě synagog.
Viz též: Desatero (JKI-K), Desatero (JKI-I)