Šulchan aruch (JKI-J): Porovnání verzí

Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37

Šulchan aruch (hebr. Prostřený stůl) Judaistický práv. kodex, jehož autorem je Josef ben Efrajim Karo. Představuje zkrácenou verzi rozsáhlého Karova halachického kompendia Bejt Josef (Dům Josefův). Zachovává strukturu staršího spisu Arba’a Turim (Čtyři řady) od Ja’akova ben Ašera (asi 1270-1340), je však stručnější a neobsahuje citace pramenů. Je rozdělen do čtyř částí: Orach chajim (Stezka života; ustanovení týkající se všedního dne, šabatu a svátků), Jore de’a (Vyučující moudrosti; náb. právo v užším slova smyslu, tzn. předpisy o jídle, rituální čistotě a smutku), Even ha-ezer (Kámen pomoci; manželské právo) a Chošen mišpat (Štít soudu; civilní a trestní právo). Hl. prameny Karova kodexu jsou halachické spisy Jicchaka Alfasiho, Maimonida a Ašera ben Jechi’ela (Roš, asi 1250-1327). Trvalo však dlouho než se Š.a. stal všeobecně uznávaným náb. kodexem. Odpůrcem Š.a. byl Šlomo ben Jechi’el Luria (Maharšal, asi 1510-1574), podle něhož je jediným pramenem ustanovení halachy Talmud. Odmítali ho uznat i Aškenázové, neboť Karo jako Sefard nepřihlížel k jejich náb.-práv. tradicím. Teprve, když David Šmu’el ben Levi (1586-1667) v komentáři Turej zahav (Zlaté řady) a Šabtaj ben Me’ir ha-Kohen v komentáři Siftej kohen (Rty kohenovy) uvedli prameny Karových rozhodnutí a Moše Iserles ho opatřil doplňky a poznámkami nazvanými Mapa (Ubrus), v nichž jsou obsažena halachická ustanovení a zvyky aškenázských Židů, byl Š.a. přijat všemi Židy jako směrodatný halachický kodex. Poprvé byl vytištěn v Benátkách 1565.

Bedřich Nosek

Viz též: právo církevní, právo kanonické (JKI-K), právo (JKI-I)

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">Šulchan aruch</span> (hebr. Prostřený stůl) Judaistický práv. kodex, jehož autorem je Josef ben Efrajim [[Karo, Josef ben Efrajim (JKI-J)|Karo]]. Představuje zkrácenou verzi rozsáhlého Karova halachického kompendia ''Bejt Josef'' (Dům Josefův). Zachovává strukturu staršího spisu ''Arba’a Turim'' (Čtyři řady) od Ja’akova ben Ašera (asi 1270-1340), je však stručnější a neobsahuje citace pramenů. Je rozdělen do čtyř částí: Orach chajim (Stezka života; ustanovení týkající se všedního dne, [[šabat (JKI-J)|šabatu]] a [[svátky ročního cyklu (JKI-J)|svátků]]), Jore de’a (Vyučující moudrosti; náb. právo v užším slova smyslu, tzn. předpisy o jídle, rituální čistotě a smutku), Even ha-ezer (Kámen pomoci; manželské právo) a Chošen mišpat (Štít soudu; civilní a trestní právo). Hl. prameny Karova kodexu jsou halachické spisy Jicchaka [[Alfasi, Jicchak ben Ja’akov (JKI-J)|Alfasiho]], [[Maimonides, Moše ben Maimon (JKI-J)|Maimonida]] a Ašera ben Jechi’ela (Roš, asi 1250-1327). Trvalo však dlouho než se Š.a. stal všeobecně uznávaným náb. kodexem. Odpůrcem Š.a. byl Šlomo ben Jechi’el Luria (Maharšal, asi 1510-1574), podle něhož je jediným pramenem ustanovení [[halacha (JKI-J)|halachy]] [[Talmud (JKI-J)|Talmud]]. Odmítali ho uznat i [[Aškenazové (JKI-J)|Aškenázové]], neboť Karo jako [[Sefardové (JKI-J)|Sefard]] nepřihlížel k jejich náb.-práv. tradicím. Teprve, když David Šmu’el ben Levi (1586-1667) v komentáři ''Turej zahav'' (Zlaté řady) a Šabtaj ben Me’ir [[ha-Kohen, Šabtaj ben Me’ir (JKI-J)|ha-Kohen]] v komentáři ''Siftej kohen'' (Rty kohenovy) uvedli prameny Karových rozhodnutí a Moše [[Iserles, Moše ben Jisra’el (JKI-J)|Iserles]] ho opatřil doplňky a poznámkami nazvanými ''Mapa'' (Ubrus), v nichž jsou obsažena halachická ustanovení a zvyky aškenázských Židů, byl Š.a. přijat všemi Židy jako směrodatný halachický kodex. Poprvé byl vytištěn v Benátkách 1565.
-<span class="section_title">Viz též:</span> [[právo církevní, právo kanonické (JKI-K)|právo církevní, právo kanonické (JKI-K)]], [[právo (JKI-I)|právo (JKI-I)]]
 ''[[:Kategorie:Aut: Nosek Bedřich|Bedřich Nosek]]''<br />
+<span class="section_title">Viz též:</span> [[právo církevní, právo kanonické (JKI-K)|právo církevní, právo kanonické (JKI-K)]], [[právo (JKI-I)|právo (JKI-I)]]
 [[Kategorie:Aut: Nosek Bedřich]]
 [[Kategorie:JKI/Judaismus]]