karaité (JKI-J)
karaité (hebr. kara’im; od kořene kara – studovat, číst, nebo přímo od Kra – Písmo, bible) Název žid. sekty, která vznikla asi v 8. stol. a ovlivnila široké kruhy orientálních Židů. Za jejího zakladatele je nepřesně někdy považován Anan ben David. K. odmítají platnost rabínské ústní tóry, vytvořili si svou vlastní halachu i pravidla pro její vyvozování z psaného zákona. Počet příkazů (micva) není přesně stanoven, k. se řídí svým vlastním kalendářem, platí pro ně přísné předpisy o dodržování šabatu a uzavírání povolených manželství, naproti tomu nepřijali přísné rabín. předpisy týkající se jídla. V průběhu 17. a 18. stol. se k. rozšířili i na Krym a do Litvy. Jejich význ. historikem a bojovníkem za emancipaci v Rusku byl Avraham ben Šmu’el Firkovič (1785-1874). Skupiny k. žijí dosud v Izraeli, Turecku a USA.