spiritualismus (JKI-K)
spiritualismus (z lat. spiritus – dech, duch) Označení nauk, které vycházejí v metafyzických, teoret.-poznávacích a psych. otázkách z priority ducha; obecně protiklad materialismu a pozitivismu. V teologii se objevuje jako tzv. náb. s., tj. koncepce zastávaná různými kř. hnutími a společnostmi, podle kterých je pro náb. život člověka rozhodující výlučně osobní bezprostřední oslovení božím duchem, zatímco vnější veličiny (církev, bible, svátosti) nehrají roli. Kř. pospolitost vzniká podle hnutí s. pouze z Ducha sv. Stoupenci s. tvořili v dějinách církve vždy kritickou opozici, která usilovala o reformy křesťanství; její dějiny začínají středověkou mystikou a procházejí reformací, pietismem, něm. idealismem až k současným kvakerům nebo novokřtěncům. Termín s. nelze zaměňovat se spiritualitou.