Barth, Karl (JKI-K)

Verze z 24. 10. 2024, 18:08, kterou vytvořil imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu)

Barth, Karl (1886-1968) Švýc. protest. teolog, zakl. tzv. dialektické teologie. Od 1921 přednášel na univerzitě v Göttingen, kam byl pozván na základě svého výkladu epištoly sv. Pavla k Římanům (Römerbrief, 1919, 21922), 1925-1929 v Münsteru, 1930-1935 v Bonnu. Zde začal psát svou 13 svazkovou, avšak nedokončenou Die kirchliche Dogmatik (Círk. dogmatika, 1932-1967). V polovině 30. let byl spoluautorem tzv. Barmenského teol. prohlášení, kterým tzv. Církev vyznávající, hnutí zal. 1934 luterskými a reformovanými teology, reagovala na hnutí něm. křesťanů (Deutsche Christen) vyvyšujících národ, stát a rasu nad boží zákon. Z polit. důvodů musel 1935 Německo opustit a žil pak v Basileji, odkud během 2. svět. války povzbuzoval státy k protifašistickému odporu (Eine Schweizer Stimme). V 50. letech se zapojil do boje proti jadernému vyzbrojování a podněcoval i ekum. hnutí (Svět. rada církví). Jeho teologie byla zpočátku poplatná liberální teologii a náb. socialismu (byl žákem L. Ragaze), ale v Römerbriefu již odpoutává teologii i církev od světských hnutí; odsuzuje snahy o budování ideálního svět. řádu jako sebezbožštění a v návaznosti na S. Kierkegaarda poukazuje na ostrý protiklad mezi Bohem a člověkem. B. dialektická teologie zdůrazňuje Boží svrchovanost, boží oslovení člověka, tedy dialog, jejž iniciuje Bůh. Je vystavěna na živé víře v Boha a má silné christocentrické základy, jediné pojítko je v osobnosti Kristově. Klade důraz na zjevení; Bůh sám se zjevuje bez lidského přičinění, způsobuje krizi člověka a odhaluje jeho lidskou bezmoc a nicotu (vztah mezi nimi je vyjádřen vertikálou směřující seshora dolů). Pro B. dialektickou teologii se též užívá označení teologie krize (z lat. krisis – soud, rozhodnutí) či nová ortodoxie (neoortodoxie), neboť se jedná o nový návrat k bibl. pramenům. Ovlivnil mnoho teologů, mj. E. Brunnera, F. Gogartena, P. Tillicha, D. Bonhoeffera, J. L. Hromádku, J. Hellera ad. Čes.: Základy dogmatiky, 1952; Protestantská teologie v XIX. století 1-2, 1986, 1988; Uvedení do evangelické teologie, 1988; Stručný výklad listu Římanům, 1989.

Helena Pavlincová