svoboda (JKI-I)
svoboda Ve smyslu nezávislosti lidských záměrů a činů je s. pro islám nepřípustná. Bez víry v Boha a odevzdání se jeho vůli člověk neví a nikdy se nedozví, co vlastně dělá. Koránské pojetí predestinace zužuje prostor výlučně lidského rozhodování na minimum. Racionalismus mu‘tazily posunul problém do polohy popření striktní determinace. Nebylo udržitelné klást vedle sebe odpovědnost člověka za jeho činy a zároveň víru v předurčenost lidských skutků (džabríja, kadaríja). V současnosti převládá názor, že člověk má od narození určité dispozice a sklony, které ho v jistém smyslu předurčují, a zároveň je mu nabídnuta volba mezi zatracením a spásou jakožto akt svobodné lidské vůle. Přijetí islámu, které je individuálním rozhodnutím, však předznamenává následnou nutnost – nutný respekt k božímu zákonu, který vylučuje s. jako možnost rozhodovat se nezávisle a bez ohledu na vědomí hranic, které zprostředkovává korán, resp. šarí‘a.
Viz též: svoboda (JKI-K)