montanismus (JKI-K)
montanismus Raně kř. hnutí, které ve 2. pol. 2. stol. založil ve Frýgii prorok Montanus. M. se šířil především v Malé Asii a sev. Africe, kde jím byla načas ovlivněn i Tertullian. Zpočátku se vyznačoval extatickým očekáváním brzké Kristovy parúsie a sestoupení nebeského Jeruzaléma. Díky působení prorokyň (Prisca, Maximilla) v něm hrály význ. roli také ženy. V reakci na rostoucí institucionalizaci církve kladl stále větší důraz na askezi a rigorózní etické zásady, v jejichž duchu nepřipouštěl odpadlictví v době pronásledování ani obnovenou možnost spásy skrze pokání. Přestože teologicky nebyl nebezpečný, pro svou etickou nesmlouvavost byl potlačován a v průběhu 5.-6. stol. prakticky vymizel. Část jeho stoupenců přešla k jiným skupinám (novaciáni).