ospravedlnění (JKI-K)
ospravedlnění Jeden z hl. pojmů nz. (pavlovské) teologie, ústřední kategorie reformovaného křesťanství. Podle klasického pojetí jsou všichni lidé zatíženi hříchem. O. se jim dostává vírou na základě milosti boží ve vykupitelském Kristově činu; díky jemu a v jeho následování se stávají „novým stvořením“. Počínaje Augustinem (Augustinus Aurelius), jenž teologii o. rozvinul, se v katolicismu zdůrazňuje záslužná a pro o. nezbytná úloha dobrých skutků (pokání), doplňujících a završujících víru v Ježíše Krista, třebaže už scholastika přinesla názory o nepodmíněnosti o. a jeho neovlivnitelnosti člověkem. Reformace pak připisuje o. výlučně božímu milosrdenství; o. se může udát pouze v Kristu, pouhou milostí a pouhou vírou (iustificatio solo Christo, sola gratia, sola fide). Protože však úplná spravedlnost přichází teprve s koncem lidských dějin, zůstává člověk do té doby zároveň hříšníkem i spravedlivým (simul iustus et peccator). V současnosti lze považovat spory kolem o. za překonané; prosadilo se jeho východisko v boží milosti a eschatologické zaměření.