smlouva (JKI-K)
smlouva (hebr. berit, řec. diathéké) Pojem bibl. teologie vyjadřující vztah mezi Bohem a člověkem. Není to vztah osudově určený ani náhodný. Je založen na dobrovolném rozhodnutí přirovnaném ke s. V bibl. pojetí však jde o s. nerovných partnerů. Člověk je na Bohu závislý, ale Bohu záleží na tom, aby s člověkem vstoupil do vědomého společenství. Bůh přejímá veškeré záruky ochrany a zajištění života, člověk se zavazuje toliko k věrnosti stvrzené dodržováním božího zákona. Dějiny Izraele chápou některé sz. tradice jako dějiny dodržování a nedodržování s. s Bohem. V době formování sz. kánonu byla teologie s. rozvinuta a mluvilo se o s. s Noemem (Gn 9) a Abrahamem (Gn 15 a 17), o sinajské s. (Ex 19–24), o s. s Davidem (2S 7), tzv. levitské s. (Nu 18), o eschatologické nové s. napsané na lidských srdcích (Jr 31) či o s. pokoje (Ez 37). Jejím naplněním se pro křesťany stala oběť Kristova (soteriologie; Mk 14, 24, srov. Žd 8-9). – V dějinách teologie hrála idea s. závažnou roli v kalvínismu (federální teologie).
Viz též: smlouva (JKI-J), smlouva (JKI-I)