aggiornamento (JKI-K)
aggiornamento (z ital. aggiornare – zdnešnit, zesoučasnit) Souhrnné označení specifických vývojových znaků římkat. církve po druhém vatikánském koncilu (Jan XXIII., Pavel VI.). Objevilo se jako odpověď na požadavky vnitřního vyrovnání církve s moderním světem a usilovalo o prolomení rostoucí izolovanosti katolicismu ve vztahu k problémům globální kultury a ostatním kř. a mimokř. náboženstvím. Ústřední roli v procesu a. měla celková modernizace teol. a círk. názorů propojená s obnovou forem, metod a organizace působení římkat. církve. V tomto smyslu se a. vykládá jako přizpůsobení církve soudobému světu, které ovšem vychází ze změny myšlení o světě a o postavení církve v něm. A. je proto srovnatelné s hlubokými reformami, jež se v círk. dějinách odehrály např. v konstantinovském obratu nebo v reformaci. Zvláště myšlenka přizpůsobení ale prodělala v posledních desetiletích 20. století značné změny a následně se praxe církve vrátila spíše ke snaze o přizpůsobení světu církvi; církevně organizované hnutí evangelizační obnovy, zasahování do politiky nár. států i celků typu Evropské unie, bojkotování usnesení nadnárodních organizací např. o demografických otázkách (plánované rodičovství) a zdravotních problémech (opatření ke kontrole šíření AIDS) apod. původní ideu a. ve skutečnosti vyvrátily.