soteriologie (JKI-K)
soteriologie (řec. sótéria – záchrana) Součást systematické teologie (dogmatiky), obor teol. domýšlející důsledky Ježíšova příběhu pro záchranu člověka (spása, spasení), pro překonání jeho odcizení (hřích) a dosažení cíle jeho života. V křesťanské s. není cílem života splynutí s božstvem ani nekonečné pokračování života v čase, ale vstup do plného společenství s Bohem (smlouva). Tím se život prožívaný v čase zjevuje v novém světle. Smyslem s. tedy není především záchrana před smrtí, ale odstranění všeho, co ruší vztah k Bohu a k druhému člověku a co se v bibli označuje pojmem hřích. Předpokladem spasení je příběh Ježíšův, v němž se Bůh zjevuje prostřednictvím dějinných událostí (zjevení). Jeho odpuštění a láska překonávají lidské odcizení. S. založená na představě Kristovy smrti jako kultické oběti je zakotvena v nejstarších kř. vyznáních víry („zemřel za naše hříchy“) a ve slovech ustanovení eucharistie. Nový zákon zná několik paralelních a záměnných výrazů s. založené na Kristově příběhu (vykoupení, oběť, ospravedlnění, odpuštění, smíření Boha s člověkem aj.), které brání zabsolutnění jediného vyjádření, jeho ideologizaci.
Viz též: spása (JKI-J), spása (JKI-I)