déva (Buddh)
déva [deva] – „bůh“, stav jakéhosi božstva, jedna z možností znovuzrození (gati) každé bytosti. Tito bozi, v pojetí buddhismu spíše polobozi nebo duchové, žijí v některém nebi a mají poměrně příznivé vyhlídky na svůj stav v příštím zrození. Za své dobré činy (san. karman, pál. kamma) v minulých životech si zaslouží dlouhý a šťastný život, ale to je zároveň velká překážka na jejich cestě k osvobození ze sansáry, protože jim to brání v poznání a pochopení čtvera ušlechtilých pravd (san. árjasatja, pál. arijasačča). Je osmadvacet nebí či božských světů (dévalóka), a to šest v oblasti chtíče (kámalóka), osmnáct v oblasti tvaru, to jest tělesna (rúpalóka) a čtyři v oblasti bez tvarů (arúpalóka). V oblasti chtíče sídlí čtyři božští králové (dévarádža), strážci světových stran (lókapála), a to na svazích hory Méru, na jejímž vrcholku sídlí třiatřicet bohů převzatých z hinduismu v čele s Indrou (pál. Inda) či Šakrou (pál. Sakka), „jamovci“ (jáma, sujáma), žijící ve věčných radovánkách, „spokojenci“ (san. tušita, pál. tusita), milovníci kouzel a čárymárů, a konečně „mocní“, jimž velí Mára. V oblasti tvaru, tělesna, sídlí bohové ve čtyřech nebích meditace (san. dhjána, pál. džhána), kam dospěli skrze čtyři její stupně. Tito bozi jsou prosti pohlavních choutek, třebaže mají viditelné tělo; nejníže mezi nimi stojí Brahma. Bohové z oblasti bez tvarů, tedy netělesna, jsou pohříženi v kontemplaci čtyř sfér (arúpadhjána, arúpasamádhi).
Viz též: trilóka
Význam pojmu v hinduismu viz déva (Hind)