mahásangha (Buddh)
mahásangha [mahāsaṅgha] – doslovně „velká obec“; mahásanghikové jsou první významní rozkolníci v obci (sangha). Už na druhém koncilu se většina mnichů protivila stařešinům (san. sthavira, pál. théra) a jakoby projevem tohoto vzdoru byl jejich „velký koncil“ (mahásangíti). Ve šrílancké kronice Dípavansa je k tomu psáno: „Ti, kteří konali velký sněm, byli prvními sektáři a mnoho sektářů vzniklo tím, že je napodobili.“ Nastalo to tak, že jednak Mahádéva1 vyhlásil svých pět pohoršlivých zásad a přísný Mahákášjapa (pál. Mahákassapa) se rozškorpil s Puránou z Dakšinágiri (pál. Dakkhinágiri) v některých otázkách mnišské kázně. Mahásanghikové jsou předchůdci idealistické ontologie mahájány. Už u nich se totiž projevuje názor, že všechno je jen přeludná vidina (májá), nirvána (pál. nibbána) i sansára, absolutní i relativní, přirozené i nadpřirozené. Všechno je jen pouhé pojmenování bez skutečné podstaty (san. anátman, pál. anattá). Buddha je bytost nadpřirozená (san. lókóttara, pál. lókuttara). Čínský poutník I-ťing mahásanghu nazývá árjamahásanghikanikája, ušlechtilá škola velké obce.