jednota bratrská (JKI-K)
jednota bratrská (JB) Minoritní společenství křesťanů v čes. zemích snažící se žít podle evangelijního ideálu, 1464 až 1609 stojící mimo zemský zákon. Volbou vlastních kněží (1467) se bratří osamostatnili od čes. katolíků i husitů. Jako svého druhu protest. řehole kladli důraz na řád, kázeň a vzájemnou výchovu. Na přelomu 15. a 16. stol. opustili venkovské ústraní a vstoupili do společ. života pod vlivem teologie Lukáše Pražského (asi 1458-1528), který předjal Lutherovu reformaci zvýrazněním milosti boží a zpochybněním záslužnické zbožnosti. Ačkoli s něm. reformací bratří nesouhlasili v otázce vrchnostenského práva formovat svědomí poddaných, nevyhnuli se následkům za protihabsburský odboj 1547. Část bratří emigrovala do Polska. Čes. i polská větev j.b. se sblížila s kalvinismem. Kulturní vývoj národa nejvíc obohatila pozdně humanistická epocha j.b. reprezentovaná Janem Blahoslavem (1523-1571). Revize čes. překladu bible s přihlédnutím k hebr. a řec. originálu (Kralická bible) se stala normou spisovné češtiny. Bratrské kancionály jsou dodnes „pokladem“ teologicky nejhodnotnějších písní, užívaných katolíky i protestanty. Kalvinizace vnesla do j.b. prvek politizace její šlechty. Na nezdar stavovského protihabsburského povstání 1618-1620 doplatila j.b. nucenou emigrací své duch. elity. Tvořivou etapu jejího vývoje, podvázaného třicetiletou válkou, završuje J. A. Komenský. V cizím prostředí bratrské sbory živořily a zanikly. Teprve 1727 obnovuje hrabě N. L. Zinzendorf j.b., ale v bohosloveckém kontextu pietismu (moravští bratří).