mariologie (JKI-K)
mariologie Část kat. dogmatiky zabývající se Pannou Marií. Cílem m. je soustavné zpracování nauky o Marii ve vztahu k christologii, eklesiologii a eschatologii. Postavení m. v systému fundamentální teologie je teol. legitimováno mariologickými dogmaty (neposkvrněné početí, bohorodičství, panenství, tělesné nanebevzetí); v širším kontextu je m. důležitou součástí lidové zbožnosti, zčásti též feministické teologie. Dějiny m. začínají po koncilu v Efezu (431), vlastní syntéza teol. výpovědí o Marii ale spadá až do 10. stol. (Jan Geometr, z. 990). Ve scholastických sumách je m. pevnou součástí teol. nauk, samostatná Summa Mariologiae od Placida Nigida vyšla v Palermu 1602. Následně se zformovaly dva zákl. typy m., christotypická a eklesiotypická, které se odlišovaly důrazem na buď více světský (humánní), nebo eklesiologický (a christologický) význam Panny Marie. Druhý vatikánský koncil předložil poprvé systematické učení o Marii a zároveň m. sjednotil. Protest. církve kult Panny Marie odmítají, systematickou m. západního typu nerozvíjí ani vých. ortodoxie, která začleňuje teze o Bohorodičce do eklesiologie, pneumatologie a christologie.