dhikr (Islam)

dhikr – rituál typický pro súfijskou praxi. Slovo dhikr má v arabštině řadu významů: zapamatování, připomínání si, opakování, vyprávění či jmenování, avšak v kontextu islámské mystiky (súfismus), potažmo lidové religiozity v tom nejširším slova smyslu, se jím rozumí opakování určitých slov, které je součástí rituálů jednotlivých mystických řádů či bratrstev (taríqa). Obvykle se jedná o opakování jednotlivých tzv. Překrásných jmen Božích (asmáʼ Alláh al-husná) za účelem vzývání Boha (Alláh), avšak může jít o vyslovování celých vět, jako jsou např. Alláhu hajj (Bůh je Živý – což je též jedním z Překrásných jmen Božích) nebo Huwa huwa, případně Hú hú (On je On – tedy Bůh je Bůh, neboli to nejhlubší, co můžeme o Bohu – dle súfijů – vůbec tvrdit). Konkrétní jména Boží, která súfí vyslovoval, mu byla záměrně vybrána jeho mistrem (šajch) v závislosti na míře jeho spirituální vyspělosti (mystická cesta). Většina mystických řádů praktikovala hlasitý dhikr, ale některé (např. naqšbandíja) upřednostňovali dhikr tichý, jenž se měl odehrávat pouze v mysli věřícího. Pravidelným a vytrvalým opakováním určitých zvuků se měl súfí dostat postupně do stavu vytržení mysli (widžd, wadžd), v čemž si však někteří derviši pomáhali různými, islámským právem zapovězenými, prostředky. S dhikrem bývají často spojeny i praktiky, jako jsou zpěv, tanec, nebo požívání omamných prostředků. Zpěv a hudba pomáhaly súfijům udržovat rytmus tance, drogy zase umocňovaly prožitek a káva, o které se traduje, že za její rozšíření po islámském světě mohou především členové bektášíje, pomáhala súfijům udržet svěžest během dlouhých nočních dhikrů. Ostrá kritika, která se na súfismus snesla ze strany islámských reformistů a modernistů, se nevyhla ani dhikru, který byl často odsuzován jako veskrze neislámská praktika (bidʻa). Súfijové naopak vyzdvihují jeho hodnoty, a to nejen pro duševní, ale též fyzické zdraví věřícího; a v moderní době rozebírají i jeho četné „psychologické“ přednosti.

Dále k tématu

• Chišti, Hakim Moinuddin. Kniha súfistického léčitelství. Přel. Eva Küblbeková. Praha: Pragma, 1999;
• Kropáček, Luboš. Súfismus: Dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad, 2008;
• Křížek, Daniel. „Dhikr v pojetí naqšbandíje haqqánije: Kontext a struktura rituálu.“ Religio 19, č. 2 (2011): 201-222. https://journals.phil.muni.cz/religio/article/view/30894;
• Nasr, Seyyed Hossein. Záhrada pravdy: Vízia a prísľub súfizmu, mystickej tradície islámu. Přel. Milan Špak. Praha: Malvern, 2022;
• Ostřanský, Bronislav. Hledání skrytého pokladu: Antologie komentovaných překladů ze středověkého arabského súfijského písemnictví. Praha: Orientální ústav AV ČR, 2008.

Bronislav Ostřanský

Viz též: zikr (JKI-I)