haqíqa (Islam)
haqíqa – v arabštině pravda či podstata. V tom nejobecnějším smyslu značí hlubší, opravdovou, podstatu náboženství skrývající se za rovinou vnějškových aktů zbožnosti. Takový pohled je příznačný nejen pro stoupence islámské mystiky (súfismus), ale též věřící řady heterodoxních směrů, ismáʻílíji počínaje a drúzy zdaleka nekonče. Kupříkladu súfijové se obvykle domnívají, že za vnější (exoterní, arabsky záhir) stránkou náboženství představovanou souborem ustanovení Božího řádu (což je tím pravým smyslem slova šaríʻa) se skrývá hlubší (skryté, esoterní, bátin) poznání, k němuž se adept mystické cesty má snažit proniknout. Většina velkých súfijských mistrů (šajch) přitom hlásala, že poznání toho prvního je nutným předpokladem pro pochopení toho druhého (obě stránky si tedy nikterak vnitřně neprotiřečí) a že „súfijský trojlístek“ šaríʻa – haqíqa – taríqa (tedy Zákon – Pravda – Cesta) je vzájemně v naprostém souladu.