mystický řád (Islam)
mystický řád (taríqa) – duchovní bratrstvo svázané vlastními pravidly. V islámském světě v současnosti působí desítky súfijských řádů a stovky jejich lokálních, více či méně omezených, odnoží. Mnohé z nich vyvíjejí své misijní aktivity i za hranicemi dár al-islámu (zemí islámu), jako například v západní Evropě nebo v subsaharské Africe. Slovo taríqa, kterým se súfijský řád nazývá, znamená v arabštině „cestu“ nebo také „způsob“ či „metodu“. Prvním důležitým momentem, který je třeba si při studiu súfijských řádů uvědomit, je jejich skutečně masová členská základna. Mystika v islámu (súfismus) nebyla nikdy záležitostí hrstky vyvolených, jako tomu bylo například v křesťanství. Súfijské řády byly a jsou vskutku početné a navíc často propojené s určitou sociálně-profesní skupinou. Súfijové se scházeli v řádových domech, které se v různých zemích nazývaly různě: chánika, záwija, takíja nebo ribát. To jsou ony „dervišské kláštery“ starších evropských cestopisů. Tam probíhala shromáždění, slavnosti a rituály, mezi nimi wird (pl. awrád), súfijské „breviářové“ modlitby a především dhikr (opakování Překrásných jmen Božích). Přirovnání „klášter“ obvykle navozuje představu celibátu. Jistě i mezi súfiji byli takoví, kteří se pro něj rozhodli, ale je třeba rozhodně zdůraznit, že se jednalo o výjimky a drtivá většina súfijů žila v manželství, běžným (civilním) rodinným životem. Dhikr můžeme vnímat jako praktiku společnou všem súfijům, ať již se jedná o jeho hlasitou (melodické a neustálé opakování jednoho jména nebo skupiny jmen samotné či s doprovodem hudebního nástroje) nebo tichou (opakování probíhá v duchu, ne nahlas) formu. Slovo dhikr je odvozeno od arabského kořene dh-k-r, který ukazuje primárně k významům, jako je vzpomínání nebo rozpomínání se. Dhikr je jedním z prostředků, kterým se očišťuje srdce (qalb) věřícího, a on se tak přibližuje ke svému Stvořiteli (Alláh). Súfijové se při něm někdy dostávají až do stavu vytržení mysli, kdy se zcela oprošťují od pout tohoto světa.
Struktura súfijského řádu připomíná pyramidu, a to souvisí se stupněm spirituální vyspělosti, případně se stupněm zasvěcení. Nejníže stojí novic, adept mystické cesty, arabsky muríd. Ten před vlastním vstupem do řádu musí prokázat své skutečné odhodlání takový krok učinit a složit hold svému mistrovi čili přísahu absolutní poslušnosti (bajʻa). Podmínky, které jednotlivé řády vyžadují pro vstup do svých řad, se různí, ale patří mezi ně často dočasné odloučení novice od všech lidí (chalwa) a různé formy duchovních cvičení (rijáda). Běžnou praxí byly i „triky“ (makr) mnoha šajchů, kteří se zprvu pokoušeli adeptovi různě znepříjemnit život, aby se přesvědčili o tom, zda je jeho odhodlání pro vstup na mystickou cestu opravdové a hluboké a zda je schopen prokázat absolutní poslušnost (táʻa) mistrovi. Poslušnost je základním pojivem ve stavbě súfijské taríqy. Žák „by měl být v rukou svého mistra jako mrtvola v rukou omývače“. Skrze mistra se žákovi dostává vedení od Boha, protože i mistr je sám Bohem vedený, ovšem díky své vyšší spirituální vyspělosti si toto vedení dokáže na rozdíl od žáka mnohem jasněji uvědomovat. Žák mistra potřebuje, neboť mystická cesta má své překážky a nástrahy a nelze ji absolvovat jen podle knih.
Ve středověku bývalo zcela běžné, že súfí byl členem více řádů zároveň a důležitější než jeho příslušnost k taríce byla jeho oddanost určitému šajchovi. S duchovním vedením žáků úzce souvisí i koncept zasvěcení, který má v súfismu význačné místo. V přístupu k této otázce se jednotlivé řády rozcházely ještě více, než to bylo běžné u záležitostí jiných. Je nutno si uvědomit, že poznání, které je tradováno z mistra na žáka, není souhrnem racionálních znalostí, které se obracejí k lidskému intelektu, ale jde o vědění mířící k srdci věřícího.
Dále k tématu
- Kropáček, Luboš. Súfismus: Dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad, 2008;
- Nasr, Seyyed Hossein. Záhrada pravdy: Vízia a prísľub súfizmu, mystickej tradície islámu. Přel. Milan Špak. Praha: Malvern, 2022;
- Ostřanský, Bronislav. Dokonalý člověk a jeho svět v zrcadle islámské mystiky: „Úradky Boží pro nápravu lidského království“ šajcha Muhjiddína ibn ʻArabího. Praha: Orientální ústav AV ČR, 2004;
- Ostřanský, Bronislav. Qušajrího pojednání o nauce súfismu. Praha: Academia, 2024;
- Slobodník, M., a D. Deák, G. Pirický, eds. Súčasné podoby súfizmu od Balkánu po Čínu. Bratislava: Univerzita Komenského, 2010;
- Žďárský, Pavel, ed. Alois Musil: Ze světa islámu. Praha: Akropolis, 2014.
Viz též: bratrstva mystická (JKI-I), taríka (JKI-I)