šádhilíja (Islam)
šádhilíja – jeden z nejvýznamnějších a nejrozšířenějších mystických řádů (taríqa) vůbec. Za jejího zakladatele je považován šajch Abúʼl-Hasan ʻAlí ibn ʻAbdalláh aš-Šádhilí (zemřel r. 1258), který se narodil v Maroku, vzdělání dokončil v Tunisku, ale většinu dospělosti prožil v Egyptě, kde také zemřel. Usadil se v Alexandrii (Iskandaríja), kde se kolem něj vytvořila početná skupina žáků a příznivců. Jádro jeho nekomplikovaného učení zachovali jeho žáci (nejvýznamnějším z nich byl Abúʼl-ʻAbbás al-Mursí) ve formě sbírek moudrostí a aforismů, neboť šajch aš-Šádhilí po sobě nezanechal žádné spisy doktrinární povahy. Šádhilího mystická cesta se pevně drží v intencích ustanovení šaríʻi a v tomto směru patří mezi súfijskými řády k těm „nejumírněnějším“. Vlastní regule řádu zformuloval ve 13. stol. šajch Ahmad al-Iskandarí, který po vzoru mistra – zakladatele zdůrazňoval tradicionalistický a umírněný charakter řádu. Věřící by se měl vyhýbat chudobě (faqr), neboť majetek (vlastnictví) rozhodně není překážkou pravé zbožnosti. Členové řádu měli setrvávat ve svých světských zaměstnáních a žít řádným rodinným životem (manželství a rodina), neboť celibát je zavrženíhodnou novinkou (bidʻa). Šádhilijský derviš se měl spíše než na sofistikované spirituální spekulace soustřeďovat na vnitřní boj za vlastní sebezdokonalení (mudžáhada), potírání nízkých pudů a vášní a trpělivé přijímání všech protivenství tohoto světa vezdejšího (ad-dunjá). Šádhilíja byla (a stále je) typicky městským řádem a vyznačovala se velkou mírou pragmatismu. Jejich šajchové se nezřídka zapojovali do mocenské hry historie, odmítali přehnanou askezi a naopak se někdy oblékali do elegantních rouch a ohromovali svým bohatstvím a mocí. Tolerovali kult světců (awlijáʼ) a navštěvování hrobů (zijárát), které měly nezpochybnitelný sociální aspekt. Šádhilijové sehráli mimořádně významnou roli při masovém rozšíření súfismu, k němuž došlo na sklonku pozdního středověku, a později i v odboji proti, zejména francouzskému, kolonialismu v severní Africe.
Dále k tématu
- Hourani, Albert. Dějiny arabského světa: Od 7. století po současnost. Přel. Šimon Pellar. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010;
- Kropáček, Luboš. Súfismus: Dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad, 2008;
- Partridge, Christopher, ed. Encyklopedie nových náboženství: Nová náboženská hnutí, sekty a alternativní spirituality. České vydání sestavil Zdeněk Vojtíšek. Praha: Knižní klub, 2006.
Viz též: šázilíja (JKI-I)