pohan (JKI-J)
pohan (z lat. paganus – venkovan; hebr. goj – [pro]národ, pl. gojim) Příslušník jiného než vlastního náboženství, v judaismu tedy každý Nežid. V předexilním Izraeli požívali příslušníci nežid. skupin zvláštní status cizinců. Ostré odlišení od nežid. okolí nastalo až po exilu, když byl Ezdrášem rozšířen zákaz smíšených manželství z pův. sedmi kanaánských národů (Dt 7, 1-4) na všechno nežid. obyvatelstvo. Přijetím monoteismu se Židé jasně vymezili vůči provozování idolatrie, která byla napříště obecně spojována s p. a všemožně diskreditována. Překročení hranice mezi Židy a p. dovoloval jen ohled na obecné zásady lidskosti. V talmudickém období se vzhledem ke změněným podmínkám prosadil soubor minimálních požadavků vůči p. v podobě sedmi noachidských přikázání, která p. zachovávala legální status a umožňovala pokojné soužití.
Viz též: pohan (JKI-K), nevěřící (JKI-I)