požehnání (JKI-J)
požehnání (hebr. bracha; odvozeno od kořene barach – klekat) Žehnací a děkovné formule recitované při veřejných i soukromých pobožnostech. Podle talmudické tradice pocházejí p. jako instituce a jejich znění od mužů Velkého shromáždění (sanhedrin). Ve skutečnosti různá p. vznikala v řadě lokalit a obcí, z nichž byla postupně vybrána ta, která vešla do obecného užívání. Každé p. začíná slovy Baruch ata ha-Šem... (Požehnaný budiž ty, Bože...), za nímž následuje, pokud p. stojí na začátku nějakého liturg. celku, Elohejnu melech ha-olam (náš Bože, králi všehomíra). Maimonides v Mišne Tora (Brachot 1, 4) rozlišuje tři druhy p.: (1) P., která recitujeme před tím, než zažíváme nějaké potěšení, např. před jídlem, tzv. birchot nehenin; (2) p., která recitujeme před vykonáním nějaké náb. povinnosti, např. před četbou megily; a (3) p., která jsou specifickou formou díkůvzdání a velebení, např. p. po jídle.
Viz též: požehnání (JKI-K), požehnání (JKI-I)