pokání (JKI-K)
pokání V křesťanství postoj, životní styl a ctnost, jíž člověk zavrhuje hřích a přiklání se k Bohu. Starý zákon (bible) nemá jednoznačný pojem p., Nový zákon však užívá výrazu metanoia ve smyslu obrácení, spojeného s radikální sebekritikou jako důsledkem a implikací víry v království boží. Zákl. vnějšími znaky p. jsou gesta lítosti (pláč, roztrhání šatů, někdy i fyzické sebepoškozování), vyznání víry, modlitba, oběť (almužny, dobré skutky), dodržování postních a modlitebních dnů. P. usiluje o prominutí hříchů, to však nemusí vždy záviset na osobním uvědomění hříchu. Rané křesťanství zdůraznilo prominutí hříchů křtem, spor o tzv. druhé p. byl rozhodnut mnohem později. Od 6. stol. byl považován za život v p. a za „druhý křest“ vstup do řádu. Proti tomu reformace akcentovala jako formu p. celkový způsob života ve víře; nerespektovala nápravný a s trestem související obsah lat. pojmu poenitentia, který umožňuje obnovu hříchem narušeného řádu skutky p. Římkat. i pravosl. církev chápou p. jako jednu ze sedmi svátostí (tajin), jejímž cílem je smíření s Bohem.
Viz též: pokání (JKI-J), pokání (JKI-I)