ghajba (JKI-I)
ghajba (arab. nepřítomnost, skryt) 1. Termín mystiky, který znamená nepřítomnost na tomto světě, stav, kdy súfí přestane vnímat veškeré profánní a materiální podněty a soustředí se na hledání cesty (taríka) k Bohu formou kontemplace nebo zikru. 2. Setrvání ve skrytu, součást ší‘itské doktríny (ší‘a), příběh o 12. imámovi Muhammadu al-Mahdím (isná ašaríja). Tato doktrína je obdobou ší‘itské interpretace Ježíše, který nebyl ukřižován, nýbrž byl vyzvednut do „základního stavu bytí“ (hálat al-kaun al-asásíja), z něhož se vrátí jako mahdí na konci času. Ačkoli koncept g. v podání isná ašaríje je nejznámější, podobný motiv rozvinuli např. drúzové svým mýtem o fátimovském chalífovi al-Hákimovi (z. 1021). Ismá‘ílíja směru musta‘lí věří v g. imáma Tajjiba (zavražděného 1129), údajného syna ismá‘ílovského imáma al-Ámíra.