sekularismus (JKI-I)
sekularismus (lat. saeculum – časnost, světskost) Termín spjatý zejm. s moderním křesťanstvím, příp. diasporním judaismem, odluka náboženství od státu, jeho výkonných a legislativních institucí. Často se chápe jako pozitivní vymoženost a hist. danost záp. civilizace, jako rys buržoazních revolucí a osvícenských reforem konce 18. a celého 19. stol. Oddělení instituce církve od práv. a vzdělávacích systémů moderního nár. státu se považuje za zákl. předpoklad přechodu společnosti ke kapitalismu. Mezi evrop. s. a zákl. rysy hist. vývoje islámu není přímá vazba. S. v islám. prostředí je nepůvodní, importovaný, příp. mechanicky uplatňovaný fenomén, který není primárně chápán jako pozitivní, neboť postrádá oporu v místních společ. vrstvách. Problém s pojetím s. v islámu začíná už u terminologie – arab. neologismus ilmáníja (vědeckost?) nebo dunjawíja (od dunjá – tento svět) ukazují na nedostatečné pochopení smyslu termínu, příp. jeho nepotřebnost. Odluku víry (dín) a státu (dawla) islám. politika často pragmaticky uplatňovala, ale programově nevyhlašovala. Latentní dvojjedinost náb. a polit. roviny, jež je od poč. v dějinách islámu přítomna (chalífát), se projevuje: a) v nedostatečné schopnosti stoupenců s. oddělit obě roviny v reálné polit. a legislativní praxi; b) v stále sílící tendenci islám. fundamentalismu znovu zapojit reformovaný islám, včetně šarí’y, do politiky. Jistých výsledků dosáhlo pouze Turecko (kemalistické reformy), ale vývoj posledních 2-3 desetiletí ukázal, že s. není v islámu nezvratný trend.
Viz též: sekularismus (JKI-K)