Judsko (JKI-J)
Judsko Území v již. Palestině obývané pův. kmeny Juda a Benjamin (Erec Jehuda). Po rozpadu jednotného Davidova království tvořilo J. hlavní oblast Judského státu s centrem v Jeruzalémě, zatímco sev. Izrael se opíral zejm. o Samaří. Když se Izr. království 722/721 př.n.l. zhroutilo pod tlakem Asýrie, Judské království existovalo dále a za krále Jóšijáše dokonce dosáhlo rozlohy někdejšího Davidova království. Podlehlo teprve 587/586 př.n.l. Babylónii. Následující období babylónského exilu, do kterého byla odvlečena elita Judejců, přineslo J. úpadek. Situace se změnila, až když Babylón 539 př.n.l. obsadil per. král Kýros II. a povolil Judejcům návrat. J. bylo začleněno do systému satrapií Per. říše pod názvem Jehud. Za Ezdráše a Nehemjáše, kteří vystupovali v roli per. úředníků, proběhla konsolidace soc. i náb. poměrů a J. se osamostatnilo vůči Samaří. Per. nadvláda zajistila relativní klid, v jejím rámci však J. tvořilo bezvýznamnou oblast. Království již nebylo obnoveno a pospolitost byla spravována na principu teokracie. Samotné tažení Alexandra Makedonského (336-323 př.n.l.) se J. zřejmě nijak zvlášť nedotklo, po Alexandrově smrti se však stalo předmětem vleklých mocenských sporů, v jejichž důsledku nakonec připadlo egypt. Ptolemaiovcům, kteří je spravovali až do 198 př.n.l., kdy ustoupili ambicím syrských Seleukovců. Helenizační tlaky, proti nimž se postupně utvářela rigorózní náb. opozice, vyvrcholily za vlády Antiocha IV. Epifana, jehož zákaz dodržování šabatu a pokus zavést v jeruzalémském chrámu kult Dia Olympského, vyvolal povstání Makabejských. Dynastie Hasmoneovců, která z něho vzešla a nakonec dosáhla polit. nezávislosti, spravovala J. až do 63 př.n.l., kdy je obsadili Římané. J. bylo potom jako zvláštní území Judea připojeno k provincii Syria a spravováno buď přímo řím. úředníky s titulem prokurátorů, nebo prostřednictvím idumejské dynastie, kterou 37 př.n.l. založil s řím. souhlasem Héródés Veliký. Existence J. jako zvláštní entity skončila po porážce protiřím. povstání 70, kdy byl dobyt Jeruzalém a zničen chrám. Po porážce Bar Kochbova povstání 135 byla většina žid. obyvatelstva z J. vysídlena. Pojmenování Žid tím definitivně ztratilo své pův. geografické zakotvení a stalo se obecným označením příslušníků diaspory.