epištola (JKI-K)
epištola (z řec. epistolé – dopis) Lit. forma většiny spisů Nového zákona. Také Zjevení Janovo (apokalypsa) má formální rysy e. Kromě třetí e. Janovy jde o dopisy určené širšímu okruhu kř. obce, více obcím (Ga), křesťanům, kteří se shromažďovali v určité domácnosti (Fm), círk. pracovníkům (1–2 Tm, Tt) nebo široké kř. veřejnosti (obecné e., Jk, 1–2P aj.). E. spolu s evangelii jsou hlavními lit. žánry Nového zákona. Epištoly se jako součást kánonu prosadily, protože jsou osobní, takže odpovídají osobní naléhavosti, s níž se na člověka obrací kř. poselství (kérygma), ale mají také veřejný, literárně objektivizující, „předčitatelný“ rozměr. Rozlišování mezi dopisem (osobním listem) a e. (listem literárním typu e. Epikurových nebo Senekových) zakrývá skutečnost, že každý dopis může mít obojí (osobní i veřejnou) funkci. – E. měly ustálenou formu. Většinou začínají preskriptem, v němž po jménu odesílatele následuje jméno adresáta a pozdrav, v kř. e. apoštolský pozdrav (požehnání, např. 2K 1, 1–2), po něm pak modlitba (děkovná a přímluvná). Vlastní jádro listu tvoří zásadní výklad reagující někdy na dotaz adresátů nebo zase vysvětlující odesilatelovo učení a jeho záměry. Tato část bývá utvářena podle pravidel rétoriky. Na závěr přicházejí výzvy, osobní vzkazy a pozdrav.