kartuziáni (JKI-K)
kartuziáni (Ordo Cartusiensis) Mnišský kontemplativní řád římkat. církve usilující o harmonické spojení poustevnictví s životem v klášteře. Založil jej 1084 remešský kanovník Bruno v údolí Chartreuse (kartouza). Mniši vedli asketický život (např. mlčenlivost, kontemplace, modlitby, oddělené cely) a od 1126-1127 se řídili první řeholí schválenou 1133 papežem Inocencem II. Později byla řehole doplňována statuty, které uvolňovaly pův. přísnost, ale vždy převládala snaha o spojení benediktinského mnišství (benediktini) s poustevnictvím. Největšímu tlaku byli k. vystaveni za franc. revoluce a na zač. 20. stol. Řád spravuje generální převor s kapitulou; jednotlivé kartouzy byly samostatné, ale slučovaly se do provincií řízených definitory. Řád měl kněze a laické bratry; bylo zal. i několik ženských konventů. V čes. zemích vznikaly prvé kartouzy ve 14. stol.; některé zanikly za husitské revoluce, jiné byly zrušeny až 1782. Z pobělohorských konventů byla nejvýzn. kartouza ve Valdicích, založená 1672. Řeholní oděv je bílý hábit s bílým pasem, škapulíř, kapuce a černý plášť.