Šema (JKI-J)
Šema (též Šma; hebr. slyš) Začáteční slovo žid. vyznání víry, které je nejstarší a zároveň ústřední součástí žid. liturgie, doložené již z doby po návratu z babylónského exilu. V dnešní podobě sestává ze tří částí: Dt 6, 4-9; Dt 11, 13-24 a Nu 15, 37-41. Úvodní verš vyjadřuje víru v jediného a vnitřně jednotného Boha. Texty zařazené do Š. zároveň zmiňují i zákl. příkazy, které zbožný Žid musí dodržovat. Jedná se o vkládání tfilin, oblékání talitu při modlitbě a připevňování mezuzy s textem z Tóry na zárubeň dveří. V liturgii je text Š. rámován úvodními a závěrečnými požehnáními, celý oddíl se pak nazývá Kri’at Šma. Recituje se dvakrát denně v ranní a večerní modlitbě. Zbožní Židé ho recitují ještě před ulehnutím a nazývají ho Kri’at Šma al ha-mita (recitace Š. na posteli). Vzhledem k tomu, že ho podle tradice recitoval rabi Akiva při své mučednické smrti, stal se i posledním vyznáním mučedníků za víru.
Viz též: vyznání víry (JKI-K), vyznání víry (JKI-I)