še’ol (JKI-J)
še’ol Bibl. výraz pro podsvětí či říši mrtvých. Vedle tohoto termínu s nejasnou etymologií se v bibli objevuje řada obrazných vyjádření, jejichž smysl je často zřejmý až ve srovnání s okolím starověkého Izraele, které otázkám posmrtné existence věnovalo větší pozornost. Podsvětí je označováno jako hrob (Iz 38, 10), země (1S 28, 13; Jon 2, 7), jáma (Ž 30, 4; Ez 31, 14), místo prachu (Jb 17, 16), temnoty (Jb 10,2 1), ticha (Ž 94, 17), zapomnění (Ž 88, 12) ap. Přímou analogii v ugaritských textech má obraz rozevřeného chřtánu podsvětí (Iz 5, 14). Š. se nachází pod povrchem, v útrobách země (Ez 31, 15.17; Ž 86, 13) a zemřelí, označovaní nejčastěji jako stíny (hebr. refajim), v něm žijí dále, i když jejich další existence postrádá radost a životní sílu. Soubor představ spojených s posmrtnou existencí je v bibli poměrně chudý, neboť se tu srážely dvě tendence: Svrchovanost Jahva, která vylučovala rozvinutý soubor podsvětních božstev i barvitý obraz vnitřního uspořádání š., byla konfrontována s rozšířeným kultem mrtvých sahajícím od jejich posmrtného zaopatřování (Dt 26, 12.14) až po přísně zakazované vyvolávání mrtvých k věštebným účelům (1S 28, 7-25; Dt 18, 11; Iz 8, 19). V talmudickém období byl š. ztotožněn s místem posmrtné odplaty a propojen s představou gehenny.
Viz též: peklo (JKI-K), peklo (JKI-I)