peklo (JKI-K)

peklo Sídlo ďábla a padlých andělů, místo posmrtného trestu těch, kteří zemřeli bez pokání nad svými hříchy. Rané křesťanství, které navázalo na raně žid. pojem gehenna, si představovalo p. jako ohnivou doménu ďábla a místo věčného prokletí pro ty, kteří žili život v hříchu, a tím zapřeli Boha. Podle středověké scholastiky podstupují v p. duše zemřelých dvojí trest – vnitřní utrpení věčného odloučení od Boha (poena damni) a vnější utrpení tradičně spojované s představou pekelného ohně (poena sensus). Novověká teologie zpravidla opouští lit. obraz ohnivého p., který křesťanství převzalo z raně žid. apokalyps, a spíše se přiklání k pojetí p. jako stavu posmrtné separace od spravedlivých, kteří jsou v blažené boží blízkosti v nebi nebo (pouze podle římkat. učení) čekají na vstup do nebe v očistci.

Viz též: gehenna (JKI-J), še’ol (JKI-J), peklo (JKI-I)

Dalibor Papoušek